Elling

Dokonalé a věrohodné ztvárnění příběhu 2 chlapíků, kteří jsou každý jiným způsobem mimo a díky tomu se báječně doplňují. Dostanou příležitost žít mimo ústav, na zkoušku, jestli se jim podaří se zapojit do společnosti ostatních tzv. normálních lidí. Nějakou dobu se v tom plácají, ale tím, že je každý úplně jiný, to celkem zvládají (bdí nad nimi pevná ruka sociálního pracovníka) Poté co potkají osamělou těhotnou matku a starého básníka (který si již myslí, že má život za sebou), vytvoří báječnou partu 4 individualit............ (28.06.2008)

Laskavou optikou nahlížená socializace dvou kapku opožděných přátel udržuje v pohotovosti úsměv a divákovu přízeň - vždyť umístit si dobrovolně na stěnu foto předsedkyně vlády - no nesežerte je! Takže - Ellingu a Kjelle, ráda jsem vás poznala a nechala se strhnout vaším dobrodružstvím v našem světě, aniž bych hledala blechy, neměla jsem totiž pro samou zábavu čas... (20.08.2014)

Film, ktorý začína ako komédia o dvoch sociálne nekompatibilných dospelých deťoch, sa najprv zmení na prehliadku ich zručností (jeden je intelektuál a druhý kutil), no netrvá dlho, kým tieto vlastnosti zaujmú aj ostatných. Vtedy sa takmer bez prekážok príbeh preklenie do vzťahu nesúrodej štvorice ľudí, ako od Jarmuscha, alebo geograficky skôr od Kaurismäkiho. Všetko fajn, ale keby to v realite išlo takto ľahko, bol by svet plný šťastných bláznov. (25.06.2023)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Ok, určité kouzlo, které vás nutí u filmu vydržet jsem tam našla, ale jinak šlo o naprosto plytký příběh, stále se opakující motivy (nejdřív mi něco fakt nepůjde a pak najednou zavolám bez problémů), nepovedenou hru na emoce diváka a nějaký humor, drama nebo slibovaný zážitek jsem hledala marně. A roztřesená kamera nebo střihy do stejného záběru vážně nedělají artový film. (06.05.2013)