Zánik samoty Berhof

Kam se hrabou pracně budované americké horory, tady stačí Lubin Kostelka s koněm, jedoucí ponurým lesem a máme atmosféru, že by se dala krájet. Velmi dobře stavěný film, podle skvělého Körnerova scénáře, korunovaný výbornými hereckými výkony. Kdyby někoho zaujal zajímavý dřevěný kostelík, který se ve filmu několikrát mihne, tak vězte, že tento stojí v malé polské vesničce Kamieńczyk - přes kopec od českého Mladkova. (12.09.2008)

Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli. (24.04.2009)

Körnerův rukopis je jasně zřetelný, takže nelze čekat žádné veselohry (mimochodem příjmení Körner, nemá to náhodou společný lingvistický základ jako koroner?). Koneckonců má to v názvu "zánik", takže se s tím dá celkem počítat. Samotný film byl... dobrý. Líbila se mi atmosféra, kterou měla na svědomí jak kamera, tak hudba, herecké výkony, prostředí kdesi v jesenických horách a originální zápletka s bandami werwolfů. Ale vyskytlo se tam plno otázek, na které jsem nedostal odpověď: Jaká byla role (asi falešné) jeptišky Salome v německém partyzánském odboji? Jaký byl její úkol - dostat je do Německa? Jaký k nim měla vztah? Někdy se k nim chovala jako náhrada matky, pak toho nejvíc nemocnýho snad chtěla i svést, ne? Proč je nechala páchat vraždy a jiná svinstva? Proč se starej Habiger nezmohl na nějakej větší odpor, když mohl? A tak dále a tak dále. Takže podle mě to mohlo být i lepší. Na druhou stranu to byl dobrej filmovej zážitek a vynikající Ladislav Křiváček, jehož despotický otec byla role psaná snad přímo pro něj. (09.04.2021)

Když vás film pohltí svojí temnotou a musíte ho probírat s kamarády ještě pár dnů po projekci, aniž byste si pamatovali nějaký závažný nedostatek, znamená to dokonalost. Jiří Svoboda natočil atmosférickou, provokativní, ponurou filmovou depresi v úžasně zdevastovaném pohraničí a zapsal se do filmových učebnic. Tohle pustit dětem při hodině dějepisu, tak má půlka z nich z historie Československa noční můry včetně počurávání. Herci v čele s Brejchovou a Kňažkem excelují, nějak mě zaskočilo, že Brejchová je nejen kočka, ale i dobrá herečka, smekám. (02.12.2009)

Zatímco Stíny horkého léta byly spíše symbolickým vhledem do konce války (mlčící zlo, tradiční sedlácká rodina se silným otcem, slabí opilci z města), Zánik samoty Berhof se snaží o realismus a o propracovanější charaktery postav. Svoboda dovede pracovat se světlem (prohlídka samoty strážníkem v noci), nebojí se násilí, ale nezneužívá ho. Často zabírá rozhovor zkrz otevřené dveře, aby vytvořil v divákovi dojem náhodně vyslechnutého rozhovoru. Problémem (u Kornera častým) jsou motivace jednání jednotlivých postav, které, ač vědomě jen naznačené, nikoliv dořečené, často nedávají smysl. Němci a Salome jsou přehnaně labilní - hrůza války spočívá též v tom, že se lidé chovají vcelku normálně, jen mimochodem ničí a zabíjejí. Ale Salome v jedné chvíli rodí telátko a hned na to je zase tvrdá jako skála, její svěřenci se pohybují v emočních extrémech, a to samé se děje i na české straně - například nová macecha je přehnaně smyslná. Jen Urlika je opravdu jako dítě ztracena v tom neznámem a nebezpečném světě. (19.01.2010)