Jen o rodinných záležitostech

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. (22.11.2019)

Film zajímavý po všech stránkách. Jak pozadím, dobou vzniku, osobou režiséra, tak zejména sebou samým. Vzhledem k době vzniku nebyl problém zachytit 50. léta, moc se toho totiž nezměnilo. Ponuré exteriery plné strachu střídají ponuré scény z bytů, továren a vězení, samozřejmě plné strachu. Existuje jediná jistota a tou je flaška hořčáku ve skříňce Františka Husáka. Ostatní jistí Ladislav Potměšíl v balóňáku a pak už jen číslo, břečka z plechové misky a chodit a chodit... Velmi sugestivní, nepříjemné, smutné. Povinně všem, kterým tehdy bylo líp... (30.07.2015)

Áno, robili sa aj chyby - mumlali si dočasne zakríknutí komunisti v deväťdesiatych rokoch. Nepripúšťali, že násilie ústiace do zločinov už bolo zakódované v neomylnosti strany a pyramídovej štruktúre nekontrolovanej moci. Ani Kolárová so Svobodom neprekročili tieto limity. Aj oni sa zaoberali účelovou a nespravodlivou perzekúciou vlastných ľudí. Nie kohokoľvek, iba čestných členov strany. Ale tí predsa mohli vedieť, že revolúcia požiera vlastné deti. Že pragmatický výrok prenesený Kňažkom - Dal jsem vám zločince, máte trest. To si mám za vás vymyslet i zločin? - nie je vytrhnutý z kontextu, ale ukazuje mechanizmus toho, čo sa dialo. Takže napriek dobrému hereckému obsadeniu, vierohodným výkonom, dramatickému deju a depresívnej atmosfére dávam "iba" tri hviezdičky. Nie preto, že film prišiel do kín v nesprávnej dobe, ale preto, že som videl tematicky podobné, ale lepšie. Zobrazené neprávosti sa dejú v každej dobe a v každom režime ovládanom militantnou politickou stranou alebo náboženstvom. Je preto potrebné a užitočné nakrúcať o nich filmy, len pravda v nich by mala byť viac odhalená. (05.04.2017)

Téměř zapomenutý snímek režiséra Jiřího Svobody, ve kterém zvlášť excelují herci jako Karel Roden jako brutální komunistický vyšetřovatel (přiznám se, že v takové roli jsem pana Rodena ještě neviděl), Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška a další. Miroslav Donutil zde byl obsazen do pro něho velmi neobvyklé, negativní role vyšetřovatele STB. Film řeší problematiku politických procesů 50. let 20. století. Bohužel přišel do kin po "sametové revoluci" a u diváků propadl. S odstupem času si ale myslím, že jde o hodnotné dílo, snažící se zdokumentovat zločiny komunismu. Tento film by měl být uváděn pravidelně, aby si generace, které tuto dobu nezažili uvědomily, jaké hrůzy prožívali lidé, kteří se z různých důvodů znelíbili vládnoucí diktatuře. (24.01.2011)

Příběh z doby kdy komunistická nebo spíš stalinistická strana zlikvidovala prakticky veškerou opozici a tak asi ze setrvačnosti se komunisté začali zavírat a věšet sami mezi sebou. Překvapilo mne že v tom šíleném světě politických monstrprocesů měl i tak člověk který se do toho soukolí dostal určitou svobodu jelikož Mrázek (Hanzlík) který před soudem popřel svoji vykonstruovanou vinu dostal mnohem mírnější trest než Steiner (Bartoška) který se k všem vymyšleným zločinům přiznal. Roden jako vyšetřovatel je skutečně demonický. Doporučená literatura: Arthur Koestler-Tma o polednách. (29.10.2012)