Divoká planéta

Po hodně dlouhé době jsem se na ni podíval a...opět nezklamala. Stejně, jako tehdy, výborný film po všech stránkách. Vím, že mnozí vytýkali ne úplně nejlepší výtvarnou stránku, ale mně se právě líbí. Místy až surrealistická fantazie jakoby bez hranic. K tomu vynikající psychadelická hudba a příběh o věčném boji dobra a zla - prostě paráda. Jistě, příběhů o tom, jak se člověk snaží dostat z otroctví, je mnoho. Ale nidky jich nebude dost, dokud otroctví bude existovat. Fascinující výlet do jiných světů, ukázka skvělé české ( československé) animátorské školy! ( a francouzské...) (19.08.2010)

No - než sci-fi bych řekl spíš fantasy... Každopádně fantastický film, lehce insitní leč poutavý příběh u kterého jsme jako děcka museli hodně přemýšlet, film, který mne osobně hodně ovlivnil ve vnímání (animovaného) filmu jako umění - i když takto jsem si to začal uvědomovat mnohem později. Bylo nám 10 - 11 a na ten film šli tenkrát do kina nejmíň třikrát... . . . Bůh suď, proč tohle nám nenaservíruje naše "Veřejnoprávní" místo pravidelných dávek sraček ze současné produkce. No - asi by z toho nikdo z kumpánů neměl vejvar... Každopádně pro našince KULTOVNÍ, SKVĚLÉ A NEZAPOMENUTELNÉ! (13.11.2005)

V puberte som popri hororoch veľmi rád čítal aj takzvané Hard Sci-fi a fantasy. Keď už nič iné, tak aspoň sci-fi, aj také to náročné, komunisti vydávali, a u nás vychádzali (Dôkazom je knižnica môjho otca). Zbožňoval som autorov ako Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Harry Harrison, Stanislaw Lem, John Wyndham, Stephen Leacock, Michael John Moorcock, Thomas Michael Disch, Eric Knight, Terry Pratchett, Robert Silverberg, na všetkých si nepamätám bolo to už dávno čo som si od nich niečo prečítal. Konkrétne na hard sci-fi sa mi páčila tá neúnosná ťarcha nekonečnosti času a priestoru kde nikdy nešlo o to, zachrániť zem pred mimozemšťanmi či heroickú plavbu vesmírom zakončiť cestou domov. Skôr išlo o ten triezvy a realistický pohľad, ktorý miestami zvieral hrdlo, poukazuje na možnú realitu v tom konkrétnom momente a za daného stavu, ktorý nikdy nebol ružový. Neviem, ťažko to dokážem opísať slovami. Hard sci-fi v kinematografii mám takisto veľmi rád ale nikdy som popri pozeraní nedosiahol ten ťaživý pocit, ktorý tiež nedokážem opísať. Ten mi vyvolal až tento Francúzko-Československý animák (Ale je to viacmenej Francúzky, dočítal som sa, že s tým komunisti mali problém, keďže je to dosť silná satyra na nekorektnosť spoločnosti). Na planéte Ygam žijú inteligentné bytosti menom Dragovia. Spolu s nimi tu žijú aj ľudia (ako sa sem dostali je záhadou) sú oproti ľuďom asi 20krát väčší. Jeden týždeň draaga je pre človeka jeden rok. A tak sú považovaný za parazitov keďže sa rýchlo množia a ničia prírodu. Draagovia ich kynožia ale niektorých pestujú ako domáce zvieratká. Ako domáce zvieratko sa k jednému mladému draagovi dostáva aj hlavný hrdina. Je síce živený dobre ale má to dosť ťažké, keďže mladý draag u ktorého prežíva nemá v srdci ani v rukách veľa citu a deti radi používajú svojich domácich maznáčikov na vzájomné súboje alebo ich iba tak pre radosť mučia. Draagovia študujú doma prostredníctvom istého prístroja keďže sú spirituálne veľmi vyspelí a dokážu zo svojho tela prostredníctvom meditácii uvoľniť dušu. Hlavný hrdina sa takto vzdeláva cez prístroj rovnako z draagom a keď dospeje ujde do lesa aj s prístrojom a naučí ostatných ľudí múdrostiam a tajom draagov. Ide o staršiu animáciu ale má v sebe neskutočne pestrofarebné prostredie. Je plná originálnych vyobrazení tvorov, prírody a vo všeobecnosti všetkého iného ako je náš svet, a tak to v sci-fi má byť. Ako vizuálna tak aj zvuková časť filmu pôsobí neskutočne psychedelicky. Akoby to tvorcovia tvorili pod vplyvom drog. Všetko tu je na rok 1973 úplne dokonalé až na ten rýchlo spackaný záver. Do posledných 5 minút strčili na rýchlo koniec, ďalších 20 minút by tomu iba prospelo ale inak je do pre mňa dokonalosť. Na záver už iba dodám, že je to jeden z najlepších a najoriginálnejších animovaných filmov aké som zatiaľ videl. Práve preto ma hnevá to, že sa chystá remake, niééééé. (02.04.2016)

Oslava lidského potenciálu a vlastností, které nás dělají tak úžasnými a zároveň nepřátelskými, v porovnání s nadlidskou entitou, rozměrovou i intelektuální. Animace je jiná, než jsem očekával a přívlastek bych použil snad jedině "svá". Nejde říct, že je úchvatná, ani škaredá, je prostě jiná, ale skvěle využitá pro potřeby "futuristického" světa jiné planety, která zas tak jiná není... stále tu autoři nezašli za hranice oproštění od reality, kterou znají, i když to svým způsobem asi není úplně možné. Metafora, hloubka, cit a jednoduchost, kterou dokáže pochopit jak díte, tak dospělý. Každý si najde něco, pravděpodobně nikdo nebude doslova ozářen dokonalostí, ale bude určitě potěšen zajímavostí. PS: nebýt příjemného pocitu cca týden po shlédnutí, tři hvězdičky by padly jako ulité:) (04.06.2010)

Velmi působivě, bizarně i nápaditě zpracovaná jiná planeta, kde lidi jsou jen mrňaví mravenci, se kterýma si obří ufoni hrajou. Fantastické obrazy podkresluje působivá hudba, že bych se nedivila, kdyby se u toho některé děti i bály :), zvlášť se scénami typu "hračka se nám rozbila" hned v úvodu filmu. A v žádné části příběhu, možná až na finále, se nedá úplně předvídat, co bude dál, protože tahle cizí planeta nabízí i to co by asi nikoho hned nenapadlo :). Příběh mrňavého knihomola, co se rád učil a ostatní mrňavé lidičky to naučil taky je prostě velmi zvláštní zábava a člověka nakonec napadne co se s těmi českofrancouzskými animovanými filmy stalo, že už žádné takhle dobré nejsou? (13.07.2010)