Pád nebes

HIMMELFALL? To jsou (v nejlepším slova smyslu míněné) civilní výkony hlavních představitelů. Film, který by se v určitém ohledu dal atmosférou přirovnat k české tvorbě 90. let (viz s prominutím "inťošský feeling", důraz na psychologickou stránku snímku, mozaika lidských osudů atd.), netrpěl přehráváním a afektovaným pobíháním po place. Kvalitní herecké výkony tomuto snímku nesmírně slušely a byly jeho nezbytnou součástí. A další charakteristiky snímku? Pomalu se linoucí děj, který pravděpodobně odradí zaryté závisláky blokbasterové produkce ;o), ale potěší ty, kterým nevadí pomalejší tempo. Shrnuto a podtrženo: Pokud chcete u snímku přemýšlet a nenudí Vás "tak_trochu_hlemýždí_tempo", pak HIMMELFALL vřele doporučuji. Pokud máte rádi více akce, tak tento norský opus pro Vás asi nebude to pravé ořechové. Poznámka: Vím, že mně asi ukamenujete, ale já si nemohu pomoct. Vedle toho, že mi připomíná již zmiňovanou českou tvorbu 90. let, tak jsem si při jeho sledování párkrát vzpomněl na Andersonovu MAGNOLII. Promiňte, ale pro mně je to taková norská MAGNOLIE. (01.10.2004)

„Jsme skupina bohatých lidí s alternativním pohledem na realitu.“ Nejtěžší na filmu je uchopit jeho humor. Ten je místy tak černý a ujetý, že až humorem být přestává. Vůbec je tahle svérázná tragikomedie na absurdní, divné a zvláštní momenty bohatá. A také postavy. Ať už je to Reidar posedlý meteority, házením tenisáku o zeď a odmítavou dívkou (kdo by ovšem nezatoužil po ženě, od které po letmém dotyku dostane pěstí, lampou či ostrý střep přiložený k hrdlu), Juni naivně věřící, že si ji vezme rodina k sobě, a neúnavně se snažící se zabít, psychiatr dobrovolně se ničící pozorováním nevěrné manželky přímo při akci, barmský utečenec předstírající své bláznovství, pár malinko „citlivějších“ ale přitom homofobních přátel či třeba Reidarova matka, jež přece vše zvládá. Nutno dodat, že film pracuje s velkou nadsázkou a je třeba ho brát s nadhledem, což se mi místy ne úplně dařilo (a silně ho nedoporučuju milovníkům zvířat). Díky zvláštní, přesto funkční kombinaci civilnosti a jakési „trhlosti“ dám filmu ještě slabší 4*, ale jistě nebude pro každého. (30.10.2022)

"Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství." Severská kinematografie mě málokdy zklame a v tomhle případě to platí dvojnásobně. Skvělé herecké výkony snad úplně všech, kteří se v rolích ztracených lidiček v psychiatrickém ústavu, ale i mimo něj potýkali s nějakou bolestí svého srdce, nebo s nějakým jiným problémem. Úžasně lidské a citlivé, chvílemi až absurdní (jediné, co mně dost vadilo, byla Riedarova mamka s Ottou), nicméně souhlasím s tím, že do komedie a rodinného žánru bych to osobně nezařadila. Velmi příjemné překvapení od neznámého Gunnara Vikeneho a já to určitě všem doporučuju. (07.12.2012)

i když mám rád severskou kinematografii, tak to bylo pro mě velké zklamání. Ale může za to dost i zdejší špatné zařazení do žánru, protože komedie ani rodinný film to rozhodně není. A když se ještě na film těším na základě vysokého hodnocení i mých oblíbených uživatelů, tak je z toho pak katastrofa. Příběh tam téměř není a všichni se tam plácají od ničeho nikam, i když chápu motivace jednotlivých postav. Herci nejsou špatní, ale nemají tam skoro co hrát. Ani na nic veselého tu nenarazíte, kromě pár absurdních situací a ty mně tam přišly jako pěst na oko. Víc než 2 slabé hvězdy nedám a pochybuji, že v jiném rozpoložení bych dal víc. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.08.2015)

Zaujalo ma to menej ako som čakal. Taký priemerný a hrozne povrchný film, ale niektoré momenty v súvislosti s hlavnou hrdinkou sa vydarili. Film si zakladá hlavne na vykreslení jednotlivých postáv, z ktorých ani jedna nepôsobí normálne, vrátane Kima Bodniu. Keby to malo nejaký väčší zmysel a význam určite by to zaujalo viac. Takto len priemer. 60/100 (27.05.2018)