Stratené mesto

Garcia nám svoji rodnou zemi představuje trochu složitěji než jako místo skvělých doutníků, Castrova režimu a chytlavé hudby. Našincovi může být až absurdně povědomý komunistický fanatismus, který dokáže rozdělit rodiče a děti (u nás na přelomu čtyřicátých a padesátých let) nebo scéna, kdy soudruzi zavřou hlavnímu hrdinovi klub, protože v orchestru hraje imperialistický nástroj. Garcia vlastně vypraví drama o rodině, jejíchž členů kvůli politickým okolnostem stále ubývá, ale do toho až moc míchá okrajová témata. Divák by byl naprosto spokojený, kdyby děj trval necelé dvě hodiny a neopustil Kubu. Takhle jsou to čtyři hvězdy s odřenýma ušima. (31.03.2009)

Hodně povedený. Ukázka Kuby v jedné ze své nejkrásnější podobě - tedy dokud nepřišel "Che". Hudba, tanec, doutníky, krásné ženy a základem všeho je rodina. Vztahy, které nepřetrhá jen tak něco a životní filozofií je svoboda, spokojený život a vždy přijít na nedělní večeři přesně v 6 hodin. Ani o minutu později :) Ve chvíli, kdy přijde boj, touha po spravedlnosti a vlastním projevu - objeví se kupa mrtvol a bílé volné košile jsou zakrvácené krví. Andy Garcia ve filmu nehraje. On tím žije. On tam jen tak lehce proplouvá a ukazuje, co sám prožil a jeho pohled mě hodně zaujal. Sice několik věcí bylo hodně předvídatelný, ale co - láska k životu také patří. Byl tam ale jeden moment, kdy jsem myslela, že se všechno změní - ve chvíli na letišti, když odevzdával své cenné věci - dost mi to připomnělo odchod židů do "sprch" a tudíž jsem jen napjatě čekala....Dustin Hoffman a jeho megamrňavej štěk :D Nestojí ani za řeč :D On si tam jen tak na chvilku vstoupí a všichni si okamžitě sednou na zadek a to tam byl jen pár minut :D Bill Murray a jeho realistická postava plná odlehčujících momentů...Ti to jen oživovali :) Njn..jela bych na Kubu. Nebo tedy aspoň do podobného podnebí, kde bych mohla v prominentním rodinném sídle poslouchat rady od svého otce při zvuku letní bouřky a dát si při tom Cuba libre :) :) (11.02.2013)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)

Vyznání Andyho Garcii jeho milované Kubě. Je to příběh majitele hudebního klubu El Tropico, pro nejbohatší Kubánce i cizince. Klub prosperuje a prosperuje i Ficova rodina. Jenže netrvá dlouho a v zemi postupně začíná revoluce. K revolucionářům se přidá i Ficův bratr a je zabit. Před smrtí prosí Fica, aby, kdyby se s ním něco stalo, se postaral o jeho krásnou ženu. Tak se i stane a oba se do sebe zamilují. V zemi bují revoluce a Fidel slavnostně vjíždí do Havany. Prezident Batista prchá ze země. Zdá se, že pro Fica a jeho rodinu se nic nezmění a i nadále budou provozovat svůj podnik pro bohaté. Jenže moci se ujímají diametrálně odlišní lidé, kteří nemají v lásce hudbu, saxofon ani bohaté. (21.06.2020)

Je to romantický film? Je to historické drama? Je to zachycení revoluce? Nebo snad film mafiánský? Všechno z toho a zároveň nic. Andy Garcia se rozhodl, že si natočí film, který bude hodně vlastenecký, ale který určitě nebude velebit Fidela a jeho režim. Kubu a především jednu rodinu sledujeme v době, kdy končí vláda prezidenta Batisty a pomalu se k moci dostávají revolucionáři v čele s Castrem. Nesledujeme životy významných osobností, ale jedné rodiny, která sice měla jméno, ale do politiky vlastně ani tolik nezasahovala. Nic nezmohli, když se režim měnil, spíše si jen uvědomili, jak křehká jsou rodinná pouta. Fuj, to je věta jako z nějakého nekonečného seriálu. Andy Garcia je jedním ze synů Dona Fellove. Spolu s bratry se snaží žít, jak to jen jde. Fico (Garcia) má luxusní klub, kde se tančí, Luis (Nestor Carbonell) je přesvědčený, že musí udělat něco s režimem Batisty, a Ricardo (Enrique Murciano), nejmladší ze synů, je zase přesvědčen, že jedině spojení s Castrem mu přinese dobrou budoucnost. Ani jednomu z nich není přáno. Luis se vydává cestou revoluce a má být aktivním členem komanda, která má svrhnout Batistu. Nepodaří se a Luis umírá. Režim přesto padá a na místo prezidenta se dostává diktátor Castro. Režim se skutečně mění. Nesmí se hrát ani na saxofon, protože je to nástroj imperialistů. Jsem si jistý, že tohle je to jediné, co mi v hlavě utkví z celého filmu. Ricardo se stává vojákem revoluce a sám jde vlastnímu strýci sdělit, že stát zabírá jeho pozemky a jeho majetek ve prospěch společného vlastnictví. Strýc umírá na selhání srdce a Ricardo si až pozdě uvědomuje, co provedl. Vinu nesnese. Ani Fico to nemá jednoduché. Kromě toho, že v klubu nesmí hrát na saxofon, musí se postarat o milovanou ženu mrtvého Luise. Postará se o ní tak, že se do sebe zamilují. Ani jejich lásce není přáno. Jak to tak vyprávím, film skutečně vyznívá jako lepší verze nekonečné telenovely. Příběhy se zde všechny neuzavřou, některé jsou otevřené, happy end čekat nemůžeme. Historické události jsou zde podány dobře, jsou tu i silné momenty, ale Garcia se až moc cpe do hlavní role, i když má člověk pocit, že by mu slušela spíše role někde v pozadí. tu za něj ale dokonale vzal Bill Murray, který opět - a na velmi malém prostoru - ukázal, jak je skvělým hercem a jak na sebe dokáže strhnout pozornost. Je to zajímavý film, ale pro pochopení doby bych si klidně nejdřív přečetl "Motocyklové deníky" a pak třeba něco, co psal Castro z vězení. Představa o době bude lepší, podána i z druhé strany a budete pak moct konfrontovat. Guevara je zde podán například jako hejsek a pitomec, ale je to jen karikatura skutečné, i když velmi kontroverzní osobnosti. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/prada-tlumocnice-sveraci-kazajka.html (02.03.2013)