Dvaja ľudia v ZOO

"Já tu mám jenom vyfotit kozičky. Barevně. A na výšku." Smůlou tohohle filmu je doba vzniku. Na přelomu let 1989-1990 lidi zajímaly jiný věci než filmy, takže kinem tahle komedie prošla bez většího zájmu a v pozdějším televizním reprízování už neměla šanci získat si víc pozornosti. Pravda, příběh o opičáku Amosovi se trochu tříští a je to mírně zmatené, sourozenci Morávkovi mě víc bavili ve filmu Vracenky, přesto je to podívaná pro mě náramně zábavná. Mimo jiné i proto, že vidíme osvědčené herce v komediálních rolích, pro ně zcela nezvyklých (Macháček, Jirásková, Štěpánková), kteří navíc na útěku před zvířaty předvádějí na svůj věk úctyhodné tělocvičné výkony. Takže, chtěla-li Poledňáková tvořit vícegenerační rodinné filmy, mě osobně tohle baví víc než S tebou mě baví svět. (04.01.2009)

Aniz bych vedel, kdo to reziroval, tak za chvili mi to bylo jasne. Podivny sestrih nahodnych scenek odhali rukopis autorky. Kdeze jeji starsi snimku jsou. Dneska nedokaze dat dohromady film s dejem. Podivna zapletka, zadny vtip, nelogicnost postav, mrtve dialogy...dve hvezdy ze se dceri libila ta zvirata ve filmu. (23.12.2012)

Děti si moc neužijí, milovníci zvířat si moc neužijí, dospělý divák bude spíš otráven než potěšen, milovník dobrých filmů si na své nepřijde. Nejsem takovým odborníkem, abych se odvážil napsat, že se film nedrží žánru, ale jako neodborníkovi mi to tak připadá. Na komedii málo vtipné, vlastně vůbec, na film pro děti jde o film málo dětský, do škatulky "rodinný film" se dá sice narvat cokoliv, prakticky od animovaného dětského filmu až po porno, ale na rodinný film je film málo rodinny, své si v něm těžko najdou tátové, mámy, děti. Tento film vysílala Československá televize v roce 1991 na Štědrý večer a jako dítě jsem byl z filmu extrémně otrávený. Jako dospělý divák jsem byl pro změnu otrávený velmi. Hodně slabý film. (22.01.2017)

Váhal jsem mezi dvěma až třemi hvězdičkami, nevýrazný snímek Marie Poledňákové o příhodách dvou chlapců - dvojčat v zoologické zahradě s pár dobrými gagy , např. "AHOJ ČÍČO", kterážto slova pronáší Helena Růžičková každodenně, vcházejíc do přípravny krmiva a zdravíc tím automaticky svou kočku, jenž vždy sedává na špalku za rohem, při útěku zvířat ze zoo, na výše zmíněném špalku sedí obrovský tygr, celkově je to však šedivý průměrný nepříliš nápaditý snímek (30.11.2004)

Dobrý film a příjemná komedie o zvířatech a dětech a taky dospělých, kteří si s obojím dříve jmenovaným musí nějak poradit. Scénář psal evidentně někdo, kdo se v oboru zoologických zahrad pohyboval, role Miroslava Macháčka (ředitel zoo Vágner? ) i Petra Kostky jakoby přesně popisovaly konkrétní osoby. Jejich postavy vnášejí do příběhu i vážnější téma - prospěchářství, bezohlednost, korupce a často bezmocnost vůči "vyšší" moci. Ale jak už to v (téměř) pohádkách bývá, zlo je nakonec vtipně a po zásluze potrestáno. Herec Macháček je ve své roli (jako vždy) perfektní. Postavu stárnoucího a proti nadřízeným často marně bojujícího doktora, který miluje své zvířecí svěřence a se zahradou po letech doslova žije a který navíc prochází manželskou krizí, zahrál přesvědčivě - je mrzutý, tvrdohlavý, pomalu rezignující, ale v očích má dobrotu a lásku ke zvířatům, ženě i svým nezbedným vnukům. Nádhernou roli jeho ženy si zde zahrála Jiřina Jirásková. Replika, když si zkouší v novém svobodném životě nové džíny : "Podívejte, kluci, že už nevypadám jako babička?" - "Ne, už vypadáš jako dědeček!".... je prostě kouzelná. Pěkné role mají Helena Růžičková a Jana Štěpánková. Film má i velmi dobrou hudbu, píseň zpívaná Petrem Mukem krásně graduje konec filmu. Jestli mi ve filmu někdo vadil, pak propuštěný vězeń Jiří Krampol. Tak nějak se do té celkové poetiky nehodil. (20.02.2013)