Pátek čtrnáctého

Jako napínavé psycho krimi dobrý. Překvapily mě dvě věci: film působí, jako kdyby se odehrával, případně byl natočený v sedmdesátých-osmdesátých letech minulého století (až na mobily), a někde ve dvacáté minutě jsem s velkým překvapením zjistil, že se odehrává v Praze (kulisy a postavy mi evokovaly ten nejhorší možný vidlákov). Postava polodementního vyšetřovatele byla snad režisérská pomsta všem policajtům. Ale zápletku to mělo super a do poslední chvíle se podařilo držet napětí. (09.08.2016)

Příjemné překvapení. Akční detektivky made in Czech působí většinou jako nechtěné parodie, naproti tomu dobře pojaté psychologické příběhy s kriminální záplatkou se občas podaří. Dobrá pointa i gradace celé story, uvěřitelné osoby a taky vizuálně působivě zachycená okrajová část Prahy se spojily do velice kvalitní směsi. Hlavní dětský hrdina píšící v úplném závěru vrahovi, že ho nezradil i přes to, že ten se ho pokusil po dlouhém váhání zabít taky je moment překvapivě hutný.....Když to člověk porovná s řadou mnohem nákladnějších a náročnějších projektů, napadne ho, že méně bývá skutečně nekdy více. A tady civilnost přispěla k výsledku nemalou měrou, stejně jako dobré herecké výkony. Škoda jen, že Adélu Decastelo jsme už později mockrát ve filmech neviděli.... (31.01.2011)

Není to bomba, ale má to atmosféru a je to uvěřitelné, s životnými dialogy, což je u české televizní tvorby docela vzácnost. A herci, včetně malého Lukáše Vacka, hrají výborně. Jen u Dolanského to (jako obvykle) místy drhne. Nebo na jeho trochu explicitní herectví prostě nemám buňky. Cekově příjemné překvapení. (08.09.2019)

Tak jsem na to koukla. Spíš omylem, řekla bych. Dávali to v telce. Špatně jsem koukla na datum narození filmu a myslela si, že je mnohem mladší. Nebylo to tak úplně blbý, dokonce jsem to dokoukala. Přišlo pár nesmyslných zápletek s divným vyšetřováním. Přívrženci Dolanskýho si asi pošmáknou, podle mýho hraje pořád stejně teď jako před dvanácti lety. Na konec jsem se dostala převážně ze zvědavosti a abych se přiznala - na konci jsem si potichu šeptala "uteč, maličkej.." (08.06.2015)

Bohužel. Jako normální televizní kriminálka je Pátek čtrnáctého nezajímavý, protože divák od začátku ví, jak se věci mají a jen zoufale čeká, až to dojde taky hlavním hrdinů, kteří - ač jim očividné indicie neustále poletují před nosem - jsou nevšímaví jako tetřev hlušec na námluvách (čestnou výjimkou je kluk s modrými vlasy - ten by měl dělat u policie). A jako psychologický film? Směšné. Vždyť scénáristova tužka načrtnula jen nevěrohodné šablonovité postavy; takové, jaké dovede životnosti přiblížit jen opravdu dobrý herec. A takoví se bohužel castingu na tento film nezúčastnili. (19.07.2008)