Jedna ruka netleská

Asi po dvanácti letech jsem si film znovu pustil, abych ho mohl patřičně okomentovat a nejvíc mě pobavilo, jak jsou v něm všichni nechutně mladí. Zjistil jsem, že si snímek překvapivě dobře pamatuji a znovu jsem si ho užil jako kdysi a znovu mi nejvíce vadila Třískova shakespeareovská pasáž, která mě vyloženě rušila. Všechno ostatní na mě naštěstí fungovalo, hláškovalo se naplno a já jsem se opět bavil jako před lety. (27.12.2017)

Dosť veľká podivnosť, od ktorej sa vzhľadom na kultovosť Ondríčkových Samotárov asi priveľa očakávalo. Celkom som sa na film tešil, ale po jeho skončení som bol v zvláštnom pomykove, asi ako väčšina divákov. Bolo to dobré, ale skrátka to nesplnilo celkom očakávania. No a na druhý deň som už ani nevedel, že som to videl a o čom to bolo. Takže sa už ani nemôžem vyjadrovať k deji. (11.01.2013)

„Andreo, co myslíš, jaký lidi končí na dně přehrady?“ – „Myslím, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili.“ Tak tady jsem s očekáváním, pravda, dost přestřelil. Nevím, proč se mi Jedna ruka tak dlouho vyhýbala, nicméně Samotáře a Šeptej jsem viděl před dlouhými 7 lety, a úplně jsem zapomněl, jakým typem humoru se Ondříček prezentoval. V případě tohoto filmu jsem se totiž smál tak často, až mi tekly slzy. Tak skvěle napsané (záměrně) dementní dialogy a vypatlané postavy se často nevidí, a těch zabijáckých hlášek! Ale zpátky k postavám; čtveřice „vyšetřovatelů“ sice občas zahraje na jednodušší, avšak rozhodně funkční notu, Matáskův „řezník“ si vystačí s jedním zdrcujícím výrazem a větou, pod odpověď Myšičkova psychouše bych se zlomyslně podepsal, Třískův divadelník dostal minimum prostoru a přesto stačil „zaválet“, ale hlavní tahouny vidím jednoznačně v Trojanových (ty jejich dialogové výměny….vrcholící při groteskním milování!). Šílená matka a její metody výchovy jsou super, ale to co předvádí Trojanův Zdeněk…nejde jen o pasáž s projevem, vždyť ten zářil snad v každé scéně. Jistě, sem tam se najde hlušší místo či něco mírně vyšumí do ztracena, ale celková zábavnost téhle černohumorné, absurdní, bizarní a lehoulince zvrhlé (scéna s pejskem asi nesedne každému…že?) šílenosti dává na tyhle místa celkem v pohodě zapomenout. I když jak si tak čtu některé zdejší komentáře, asi musíte být správně „úchylně“ naladěni…a to já teda rozhodopádně byl! A když si k tomu všemu připočtu pohodovou hudbu včetně melodie doprovázející Vůdce (ta mi ostatně hrála v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí), rád nadhodnotím a těch slabších 5* filmu dám. „Co to je?“ - „Rukavice…“ – „Na co?“ – „To sou rukavice…které jsou na rukavicích. Jsem unavený, dobrou noc.“ – „Dneska je čtvrtek…!“ (20.07.2015)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě dostal. Jednak jsem se neustále dostával do dlouze trvajících křečí smíchu, jednak jsem místy zíral na neuvěřitelnou bizardnost většiny scén. Možná při druhém shlédnutí už budu ve svém hodnocení umírněnější, ale teď to vidím na 4 a 1/2. Herecky se mi líbili naprosto všichni. (29.04.2005)

Dvě velká pozitiva - hudba od J.P.Muchova a Moloko, a herecké obsazení v čele s Trojanem, Dlouhým a Třískou. Děj je divný, v několika aspektech docela originální (pašování orlů třeba), ale problém spatřuji hlavně u nuceně šroubované komiky, která na mě žel nepůsobila, ba naopak rušila. No a jejím zdrojem neměl kupodivu být Jiří Macháček, ale jeho parťák v podání Marka Taclíka, který je však jedním z nejslabších článků celého obsazení. Film má podle mě být černohumorný díky konfrontaci odlišných sociálně-intelektuálních skupin, které jsou slušně zdegenerované hyperúchylkami. Dva prosťáčci - jeden skutečně tupý, druhý alespoň hodný, versus zbohatlicky sterilní rodinka s ujetými dětmi, nervní matinkou a hitleroidním tatínkem, a nakonec rodina televizního moderátora. Ale všechno je to podchyceno z nesprávného úhlu (právě přes ty dva prosťáčky) a tak nějak to ústí do dějově-emocionálního vzduchoprázdna. Co však oceňuji je, že tvůrci nefandí ani jedné postavě, což by ve výsledku bylo daleko horší. 50%. (07.10.2007)