Jedna ruka netleská

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

Ondříček potřeboval přiložit pod kotel, a tak ke scénáři přizval i huliče Macháčka. Společně stvořili další várku podivných existencí, které občas pobaví, ale film je proložen tolika bizarnostmi, že se vytrácí jistá přirozenost. Vzhledem k šílenostem, které děj průběžně nabízí, má však Trojan velký prostor pro svou další exhibici. (12.04.2022)

Mimořádná linka Praha - Berlín - Tokio, na palubě samí loseři, psychouši a podivíni, kapitán Ondříček pilotuje podle letového plánu střídajícího světle černé momenty se samoúčelností a rozpaky a uličkou vrávorá stevard Macháček, jenž jako retardovaná, zhulená a mimo normální kmitočet se pohybující postava patří mezi největší klišé českého porevolučního filmu. Když má v člověk při podobných dílech zapomenout na prostoduchost zápletky, musí ho válcovat situační gagy, vypointované dialogy a možná i nějaký přesah, ale tady všechno působí tak prvoplánově, že Bodie s Doylem, führer Trojan a Hanča Zagorová spásu nepřinesou.. (10.01.2018)

Aneb ani jedna ruka netleská. Sám sebe se ptám, za CO dávám jednu hvězdu...asi za scénu v mrazáku se sekáčkem (jediná, opravdu jediná scéna, kdy jsem se zasmál v celé tupé "travnaté" komedii). Ale v globálu - český novodobý film se skládá z podobných úchylovin a mě zcela, zcela omrzel...kde jsou zlaté časy pana Vláčila a spol. A opěvovaný Adolf Ivana Trojana mi přišel nehorázně trapný. Stejně jako většina postav - chudák Tříska, obě holky, co sbírají mochomůrky a křemílky po lese, Macháček ještě neprocitl z marihuanového opojení ze Samotářů, atd. atd. Chtělo by to komentář režiséra a vysvětlení, co tímto filmem chtěl říci.... (31.12.2007)

Do třetice všeho dobrého. Po naprosto plytkých Samotářích a prázdné bublině Šeptej se Ondříčkovi podařilo trefit cíl uspokojivě. Prostě a jednoduše proto, že si přestál hrát na něco víc než jen panoptikum kuriózních, šílených a nereálných figur. Že natočil ujetou a nijak hlubokou komedii, která je v podstatě o tom hnědém nevoňavém, ale je výtečně sehraná (výkon Ivana Trojana je bezchybný, více než bezchybný! a Jan Tříska je neodolatelně úchylný), je dynamicky natočená, originálně humorná a jaksi milá, ujetě milá. Pravda, Ondříček vsadil na vše vyzkoušené, co už před tím spolehlivě fungovalo, ale vtělil to do filmu, který se nevtírá jako něco, co vypovídá o naší době... a možná právě proto má Jedna ruka alespoň částečnou výpovědní hodnotu. Opravdu jenom trochu. Vlastně je to pouze kolekce černého humoru. Kvalitního. A o to jde především. ***1/2 (15.06.2005)