Pupendo

Asi nadsazuju, ale mám k tomu několik důvodů. Především tenhle film režijně ještě vcelku drží pohromadě a díky angažmá výborných herců tu nenajdeme onu podivnou křečovitost, kterou mladší Hřebejkovy filmy většinou nepříjemně překvapí hned po několika prvních záběrech. S tím samozřejmě souvisí velmi slušné herecké výkony, korunované obrovskou spoustou výborných fórů, které přitom skutečně velmi věrně odrážejí dobu v níž se děj odehrává. Ostatně, vystižení pitomé doby sedmdesátých a osmdesátých let s celou jejich absurdní sychravostí je vcelku bezchybné. Způsob práce a přežívání nonkonformních výtvarných umělců v té době je popsán naprosto bezchybně. Tradičně skvělá je i kamera a výborně a s citem vybrána i dobová hudba. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, sportovec (15.05.2011)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (29.04.2019)

Filmy tandemu Hrěbejk-Jarchovský nemám rád. Pupendo som si pozrel opakovane iba preto, aby som zistil, či pôvodné, priemerné hodnotenie má nejaké opodstatnenie. Nemá. A hviezdička išla dole. Tento film totiž nepokladám iba za priemerný, ale za jeden z viacerých škodlivých filmov, ktoré zmienená dvojica splodila. Pričom je zvláštne, že ak je ich falošný pohľad na nedávnu históriu vtipný, tak je pre divákov stráviteľnejší (prípad oslavovaných Pelíškov). Bohužiaľ Pupendo o vtip ani nezavadilo, i keď pochopím, že časti divákov môžu tie trápnosti pripadať celkom vtipné. (29.12.2017)

Pupendo rozhodne nie sú Pelíšky II. Treba napísať, že režisér sa podstatne zamotal do množstva charakterov a niektoré minipríbehy zostali v deji nedotiahnuté do konca v podstate zabudnuté. Prekvapujúco umelo pôsobí aj exhibicionistická scénka nahej Vilmy Cibulkovej, ktorá bola skôr demonštráciou vylepšených predností ženského tela, ako metaforou úplného odhalenia osobnosti. Okrem jedného pozitíva a to kamery je Pupendo charakteristické aj svojou hudobnou stopou - tvorenou archívnymi skladbami daného obdobia, čo diváka veľmi poteší. Režisér Jan Hřebejk sa raz vyjadril že sa vždy snažil točiť filmy, ktoré sa dajú pozerať aj niekoľko krát. To sa mu v tomto prípade v skutku nepodarilo. Tentokrát nám servíruje podpriemernú nostalgicko-smutno-komickú, jednoduchými metaforami osadenú filmovú zlátaninu. Diváka chce predovšetkým inteligentne baviť a nie ho trápiť skutočnou situáciou rokov osemdesiatych. Nemyslím si, že ho ale za to treba kritizovať. (06.03.2019)

Já vim, že to s Pelíškama srovnává uplně každej, ale ono se to vážně nabízí. A Pupendo o fousek prohrálo, výbornej film, ale jako Pelíšky mě nevzal. Možná po dalším shlédnutí změním názor, ale zatím je to na hodně silných 80%. Některé scénky jsou jako samostatné skvělé, to se dá řict například o všem, kde se objeví Pavel Liška. Jako celek však Pupendo chvilkama nefunguje až tak dokonale. (07.04.2003)