Pupendo

Veľmi priemerná komédia, ktorá si nezasklúži viac ako 3 * ... Bohužiaľ ... Bolo tam nakúsnutých viac vecí, ktoré však neboli vypointované. Za všetky - situácia s voľbami - načo to bolo ? Na priblíženie doby ? Na zdôraznenie absurdity situácie ? Ako by to bolo a priori robené pre diváka totálne neznalého vtedajších pomerov (terajších teenagerov - tých však zaujíma žánrovo niečo iné) alebo pre diváka žijúceho na západ od Ašu (ten však nemôže z absurdity pomerov ukázaných v tomto filme pochopiť nič). Pán Hřebejk : Niekedy menej, môže znamenať oveľa viac.... (31.08.2005)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)

Asi nadsazuju, ale mám k tomu několik důvodů. Především tenhle film režijně ještě vcelku drží pohromadě a díky angažmá výborných herců tu nenajdeme onu podivnou křečovitost, kterou mladší Hřebejkovy filmy většinou nepříjemně překvapí hned po několika prvních záběrech. S tím samozřejmě souvisí velmi slušné herecké výkony, korunované obrovskou spoustou výborných fórů, které přitom skutečně velmi věrně odrážejí dobu v níž se děj odehrává. Ostatně, vystižení pitomé doby sedmdesátých a osmdesátých let s celou jejich absurdní sychravostí je vcelku bezchybné. Způsob práce a přežívání nonkonformních výtvarných umělců v té době je popsán naprosto bezchybně. Tradičně skvělá je i kamera a výborně a s citem vybrána i dobová hudba. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, sportovec (15.05.2011)

Pupendo rozhodne nie sú Pelíšky II. Treba napísať, že režisér sa podstatne zamotal do množstva charakterov a niektoré minipríbehy zostali v deji nedotiahnuté do konca v podstate zabudnuté. Prekvapujúco umelo pôsobí aj exhibicionistická scénka nahej Vilmy Cibulkovej, ktorá bola skôr demonštráciou vylepšených predností ženského tela, ako metaforou úplného odhalenia osobnosti. Okrem jedného pozitíva a to kamery je Pupendo charakteristické aj svojou hudobnou stopou - tvorenou archívnymi skladbami daného obdobia, čo diváka veľmi poteší. Režisér Jan Hřebejk sa raz vyjadril že sa vždy snažil točiť filmy, ktoré sa dajú pozerať aj niekoľko krát. To sa mu v tomto prípade v skutku nepodarilo. Tentokrát nám servíruje podpriemernú nostalgicko-smutno-komickú, jednoduchými metaforami osadenú filmovú zlátaninu. Diváka chce predovšetkým inteligentne baviť a nie ho trápiť skutočnou situáciou rokov osemdesiatych. Nemyslím si, že ho ale za to treba kritizovať. (06.03.2019)