Freonový duch

Trochu netradiční, ale velmi povedená česká pohádka. Trocha ekologie, která je naprosto nevinná stejně jako písničky, které v člověku nějaký ten pátek zůstanou. Vlastimil Brodský sem dokonale zapadl a jsem rád, že jsem se ho dočkal v nějaké povedené pohádce, kam se tak skvěle hodí. Netradiční, ale přesto klasický pohádka. (08.12.2009)

Takhle moderní pohádka mi vždycky přišla víc depresivní než kouzelná. Nezměnil to ani sympatický Vlastimil Brodský, ani železniční tématika. Námět je ovšem perfektní. Freony byly tou dobou sice už pár let v nemilosti, ale nově kapitalistické Československo čekalo nákladné odsiřování elektráren, utlumování těžkého průmyslu a sanace mnoha ekologických zátěží. A i když se nás mogoři z Extinction Rebellion snaží přesvědčit o opaku, životní prostředí se od devadesátých let znatelně zlepšilo. Následky kyselých dešťů ještě úplně nezmizely, ale jejich výskyt se u nás pomalu stává stejným anachronismem, jako devadesátková posedlost nosit o dvě čísla větší velikost oblečení. (07.01.2021)

Film se zajímavou tématikou na plátna českých kin přišel, jak se říká, s křížkem po funuse. Film vznikl v roce 1991. Ovšem už 16. září 1987 byl v Montrealu přijat tzv. Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu. Pro úplnost uvádím, že Montrealský protokol je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy. Ta byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni. Československo se stalo smluvní stranou Vídeňské úmluvy 30. prosince 1990. Zkrátka a moudře, film brojí proti freonům, tedy proti něčemu, co se v době promítání filmu už nepoužívalo. Pokud však odhlédnu od tohoto zásadního nedostatku, je FREONOVÝ DUCH velmi dobrý film, který je z hlediska ochrany přírody pro děti neustále inspirativní. (19.07.2008)

Československý pohádkový film bojující proti poškozování životního prostředí, zejména proti používání nebezpečných plynů tzv. freonů. Skupina dětí trpící různými alergiemi je odvezena na ozdravný pobyt, kde v noci spí v jeskyni. Dvanáctiletému Marku Severinovi (R. Hoppe) a Žanetě Vojířové (K. Pokorná) se zjevuje neznámý oranžový oblak a komunikuje s nimi. Brzy vyjde najevo, že je to duch zesnulého Leopolda Lorence, který byl dříve přednostou stanice a který umí všelijaká kouzla, včetně cestování časem do minulosti, kdy byla příroda čistá a ovzduší nezkažené. Společně bojují proti třem obávaným freonovým duchům, kteří se živí plyny ve sprejích, které dokonce kradou, a životní sílu jim dodává právě okolní znečištěné ovzduší. Je mi skutečnou záhadou, proč byla ubohá dívka Žaneta nasoukána do naprosto otřesné, nepadnoucí zimní bundy určené pro dospělého člověka. Hlavní postavu kouzelného Leopolda Lorence v železničářské uniformě ztvárnil V. Brodský, který v depresivním snímku burcujícím proti znečišťování životního prostředí zazpíval i pár písniček. Duchové byli nakonec uvězněni ve sprejích a dovezeni do časů Leopoldova mládí, kde v čistém vzduchu ztratili svoji sílu a rozplynuli se. V závěru výrazně ekologicky laděného filmu se rozplynul i dobrý duch pana Lorence, neboť učinil dobrý skutek a jeho nespravedlivé prokletí, jak jsme se dříve dozvěděli, bylo zlomeno. Velmi mě potěšilo obsazení F. Řeháka jako ředitele ozdravovacího zájezdu, dále se ve snímku objevila J. Asterová jako nudná školní psycholožka či vychovatelka G. Wilhelmová. Námět snímku Z. Zelenky není vůbec špatný, riziko freonových plynů v dnešní době, jak předpokládám, už pominulo, avšak péče o životní prostředí je aktuální i dnes. Po zhlédnutí tohoto tematicky originálního snímku ve mně přetrval poněkud rozpačitý dojem, který nedovolí, abych filmu udělil vyšší než průměrné hodnocení. (02.12.2018)

Věřte nebo ne, Freónový duch patřil mezi nejděsivější filmy mého dětství. Po letech (a že jich pár uběhlo) se nedá upřít jisté kouzlo záhrobních starostů, mašiny Matildy nebo např. Brodského postavy, ale každopádně pojmy jako strach a fascinace časem vyprchaly a já už v tom vidím jen ten ekologický námět, alias škodlivé freony... Kyjótský protokol na ně! 60% (10.02.2007)