Freonový duch

Tak nějak spíše realistický film, než pohádka. Písničky mne u tohoto filmu nikdy nevzaly, jako třeba u Ať žijí duchové, který svou kombinací reálného světa a pohádek je tomuto žánrově tak asi nejblíž. Podobně nepřirozené mi přišly i děti, prostředí, téma. Jako když moc chcete natočit něco, jako byli Duchové, ale prostě se vám to sype pod rukama. (10.05.2013)

Freonový duch by se skoro mohl jmenovat "Ať zhynou duchové!" Jako dítě z lázeňské oblasti jsem záviděla těm dětem, které měly za barákem nějakou pěkně čadící továrnu, protože se mohly dočkat ducha a parádního dobrodružství. Nevím, zda písnička o tom, že máme rádi zvířata, byla složena pro tuto pohádku, ale nikdo před tím ani potom mi nepřišel s koncem, že hebkou srst má například ježek, tak vtipný, jako mi přišel Marek - Radek Hoppe. Jako dospělé mi sice vrtá hlavou, proč některým duchům čerstvý vzduch přinášel smrt a jinému svědčil a proč se každý jeden z duchů vlastně stal duchem, stejně jako proč jen Leopold Lorenc měl schopnost se zhmotnit, ale kdo by v tom ryl. Smutně pragmaticky pravdivý je Lorencův povzdech. "Dokud vás budou vychovávat lidé, co kradou spreje, špatně se vám povede." (02.04.2016)

Čichám, čichám, okatou snahu znovu si zazpívat "dumky žalky a co já??" No, co si budeme povídat, Ať žijí duchové byli, jsou a budou jenom jedni...o tom asi nemá cenu nějak dlouze polemizovat. Každopádně Zdeňku Zelenkovi se podařilo zplodit celkem podařenou dětskou podívanou. Lehce nezvyklou, s ekologickou stopou, ale byl tam příběh, bylo tam dobrodružství, bylo tam nadpřirozeno, písničky taky a místo Sováka Brodský.....sice už nejede na všechny válce, ale pořád je hlavním držákem. Freonový duch dokazuje, že jestli něco tuzemská kinematografie let nedávných něco opravdu uměla, tak to byli snímky pro děti a mládež. (16.01.2018)

Poněkud nechápu zdejší nízké hodnocení, já tuhle pohádku mám rád dodnes. Přirostla mi k srdci z mnoha důvodů - jednak jsem se sám účastnil speleoterapie, čili jsem spával v jeskyni a léčil si astma, a taky mi byl blízký ten ekologický motiv. Ten na mě hodně zapůsobil a moc jsem si přál, abych se na chvíli stal hlavními hrdiny a po boku pana Brodského cestoval do minulosti. U některých scén jsem se naopak dost bál, takže jsem to prožíval z mnoha stránek. Dávám tomu pět hvězdiček, jsem rád, že jsem to mohl vidět. (14.08.2006)

Freonový duch je ekologická pohádka. Ke cti Zdeňka Zelenky slouží důvtip, se kterým rozehrál téma politicko-společenské otázky ve zdravé formě vlastního přesvědčení. Životně moudrá dobrosrdečnost Brodského působení je mocnou zbraní potencionálního oslovení. Všechny součástky filmu nejsou ukovány z nejtrvanlivějších materiálů a neutěšenost jde mimoděk kolem. Díky Brodského noblese se ovšem pohádce podařilo zachytit správný směr potřebného okouzlení. Hlavní postavou ekologické pohádky je Marek Severin (příjemný Radek Hoppe), školák na ozdravném jeskynním pobytu. Parťák genderové vyváženosti je Žaneta Vojířová (snaživá Kateřina Pokorná), spolupacientka dětské zdravotní rekreace. Oni jsou hlasem budoucnosti, vyvoleným k ukázání cesty humanismu a ekologické způsobilosti. Hvězdou pohádky je výpravčí Leopold Lorenc (vynikající Vlastimil Brodský), duch z omylu a šlechetný mentor správného poctivého chování. Jeho přirozená elegance je nejúčinnějším kouzlem. Z dalších rolí: šokovaný, všetečný a vděčný ředitel ozdravovny Jelínek (příjemný František Řehák), přísná dohlížející učitelka Trapková (Gabriela Wilhelmová), upjatá psycholožka Dindělová (toporná Jitka Asterová), či trojlístek vypočítavě chladnokrevných freonových duchů (Stanislav Tříska s hlasem Bohuslava Kalvy, Jan Toušek s hlasem Jiřího Havla a Hynek Kubasta s hlasem Igora Smržíka). Filmová pohádka chtěla být morálním příkladem a stala se jím. Důvtip ji sluší, byť na ikonickou nezapomenutelnost nedosáhne. (27.03.2018)