Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Film na kterém je nejzajímavější jeho název... Zbytečná přítomnost namlouvané pasáže, která nemá nic společného s tím, co se děje na obrazovce. Na většinu výjevů se sice kouká svižně a bez nudy, ale jen díky jejich rychlému střídání, opravdu zábavné a imaginativní jsou tam výjevy snad dva a místo ostatních by mohl být přítomen záběr na hrající si koťata obarvená na duhovo a výsledek by byl v podstatě stejný. (31.07.2014)

Tentokrát Švankmajer animuje (jako vždy brilantně) hračky a motivy z Alenky v říši divů (ze které nám na úvod pustí těžce infantilní recitaci nejslavnější básničky), šílená, mírně černohumorná série infantilních scén s černými kočkami, cínovými vojáčky, rozpláclými a posléze rozplácávajícími panenkami, zavíracími noži, písankami a prasklinami ve zdi. Jestli to má být Švankmajerův pokus o návrat do dětství, tak se mu asi povedl, to nedokážu posoudit, ale mně to (přes samozřejmě perfektní animaci) oproti jeho jiným filmům nijak zvlášť nezaujalo. (16.05.2009)

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak to abych byl sjel jeho filmografii. Žvahlav je animačně hodně povedený a i bez pochopení abstraktní poetiky básně Lewisa Carrolla se dá na to dívat. Ve spojení s ní má surrealismus smysl ;-) Dávám silnější 3 žvězdly ... [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (04.02.2020)

Je to prosté. Krátká kravinka, která nám má ukázat taje a kouzla dokonalého animovaného nebo dejme tomu stop-motion. To je splněno. Nicméně Švankmajer nikdy nebyl moje kafe. V podstatě žádní kafe, jelikož kafe nemám rád. Což tady se prolíná do naprosto ujetého, nesmyslného až hororového příběhu. Pokud toho bylo všechno záměrem, tak skvěle. Já viděl, to co jsem očekával. Dobrý trip. (10.03.2018)

V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně? (29.07.2008)