Možnosti dialogu

Přibližně v deseti minutách se vám promítnout tři možnosti dialogu, chceme-li dialogy 3V – věčný, vášnivý, vyčerpávající. Sjednocujícím prvkem, opomineme-li animaci a stylizaci, je člověk, který se buď rodí z hmoty, nebo v hmotě zaniká. Ať už to jsou tři monstra stvořená z kuchyňského náčiní, z papíru nebo ze zeleniny a ovoce, které se navzájem „požerou“ a konečným produktem člověk, který se de facto neustále klonuje. Dále Dialog vášnivý, kde dochází k destrukci lidské podoby, kdy se dvě postavy spojí aktem lásky v beztvarou hmotu a po tomto vášnivém vzplanutí se opět metamorfují do podoby lidské, ale záhy se hádkou zničí opět do hmoty bez tvaru. Konečně poslední z dialogů – Dialog vyčerpávající, je jakýsi kompromis…nedojde zde k úplnému zničení, ani ke stvoření něčeho nového. Zásuvka ve stole se otevře, z ní se vyvalí, nám již dobře známá, hmota, ze které se stvoří busty dvou mužů. Vše začíná logickými kombinacemi, kdy busty dávají dohromady botu a tkaničku, chléb a máslo, tužku a ořezávátko, zubní pastu a zubní kartáček. Když jsou „logické kombinace“ vyčerpány, busty začnou kombinovat nelogicky, náhodně. Výsledkem jsou naprosto vyčerpané mužské hlavy, poulící oči (u tohoto dialogu, byly použity pravděpodobně skleněné oči, které u předchozích dvou dialogů využity nebyly, oči přidávají na efektu) a vyplazující jazyk, možná snad s pocitem triumfu, že zkusily nevšední možnost dialogu. Všechny tři dialogy jsou doprovázeny hudbou, která akcentuje jednotlivé pasáže, lze si dobře povšimnout u Dialogu vyčerpávajícího. Naopak u Dialogu věčného je použito zvuku nádobí a specifického zvuku přežvykování a hltání. Co napsat dále o vynikajícím výtvarném počinu? Snad jen to, že Možnosti dialogu jsou opět další perlou ze Švankmajerovy dílny, která nese tak specifické znaky a osobitý styl, že jsme schopni ocenit i tak krátký film jako je tento a přesto nepřestáváme žasnout nad jeho vtipem. (07.10.2009)

Sice jeho filmy mají občas pointu, ale nechápu co lidi vidí tak zajímavého na jeho nechutném zpracování.. Buď je on zralý na psychiatrii nebo diváci co zkouknou jeho díla.. A to jsem si myslel, že nic ujetějšího než film "Byt" být nemůže, no jak vidím asi jo, ten byl ale aspoň dobrý v tom, že si tam zahrál Kraus a bylo to vtipnější, toto je spíš zase drama/horor.. (28.12.2016)

Pro mě zatím asi vrchol režisérovy tvorby. První dialog je klasická švankmajeřina, ve které ožívají obyčejné propriety a svým stylem by nám mohla připomenout jiná tvůrcova díla. Ovšem dialog vášnivý a dialog vyčerpávající, tam nemám slov. Hlína nám ukáže lásku i nenávist, pochopení i nedorozumění, nádhera. Snímek oceňovaný naprosto právem. (12.04.2010)

*spoiler* Dialog věcný je... jak už název napovídá... dialogem věcí. Jejich soubory se potkávají a interagují na nejrůznější způsob: nůžky stříhají jablko, kniha trochu překvapivě rozbíjí talíř apod. – až nakonec vznikne perpetuum mobile ztělesněné člověkem. Vášnivý dialog nejdřív ukazuje splynutí v lásce. Když z něj ale vznikne nový život, nikdo se k němu nechce mít a nastupuje vzájemné osočování a vztek (scéna s uškrabávánim hlavy je hodně hororová, kam se hrabe Mlčení jehňátek). V dialogu vyčerpávajícím se skutečně vyčerpají všechny možné kombinace, což nevyvolává zrovna libé pocity. Za pozornost ovšem stojí, že k vzájemné kompatibilitě dochází hned zpočátku. Zřejmě tedy: čím dál se lidé snaží, tím menší je jejich možnost vzájemně si vyhovět. A vyčerpávají se tak zcela zbytečně. *spoiler* Zajímavé komentáře: H34D. (07.01.2013)

Jedná se vlastně o 3 němé filmy, jejichž akce je ilustrována skvělou hudbou Jana Klusáka. Tak v dialogu věcném je každá z hlav charakterizována jiným druhem hudebních nástrojů - žestě kontra flétny... Navíc se v právě v tomto Dialogu věcném nejvíce projevují arcimboldovské vlivy... Švankmajer se sám přiznává k obdivu k manýrismu, Rudolfinské době a vědomému epigonství Arcimbolda (nutno dodat, že jinak epigonstvtím pohrdá). Tedy dvě animované hlavy složené v arcimboldovském duchu z různých předmětů se požírají navzájem. Člověk (lidská hlava) se pokouší pohltit vše, zpracovat, zničit rozmělnit. Tak chápu dialog věcný já... V dialogu vášnivém se při vášnivé hře smyčců spojí dvě postavy a když se opět rozpojí a rozpoutají hádku zbyde po nich jakýsi zbytek - dítě, za nějž žádný z těch dvou nechce přijmout zodpovědnost... V posledním Vyčerpávajícím dialogu se objevuje Švankmajerova obsese jídlem. Ta však zůstává obsesí ryze uměleckou, kdy s oblibou právě jídlo a akt stravování ve svých filmech tematizuje (později natočil známý a velmi úspěšný film s velmi příznačným názvem Jídlo). Sama obsese však paradoxně pramení již v jeho dětství, kdy jej jako neduživé dítě do jídla nutili... Právě tehdy se mu jídlo zřejmě zdálo dosti vyčerpávajícím. (10.03.2008)