The Pendulum, the Pit and Hope
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (62)
Dokonalé surrealistické děsuplné ztvárnění povídky Edgara Allana Poea (a Villierse de l´Isle Adama), u kterého se strach a děs nezadržitelně každým okamžikem vpíjí do diváka. Moc se mi líbí, jak Jan Švankmajer dokáže pracovat s klasickou literární předlohou a vystihnout filmem vše, co je na ní z pocitového a obrazového hlediska nejpůsobivější. ()
+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se probírám zrovna jeho temným období plným strašidelných příběhů. Evidentně ho Poe zaujal a pro svůj druhý horor si vybral jeho patrně nejslavnější povídku. Oproti té první je tahle mnohem názornější v zobrazování hrozícího nebezpečí, ale kupodivu to spíš na mém strachu ubralo. A proto měl na mě Zánik domu Usherů intenzivnější účinek. Každý je upečený z jiného druhu těsta, ale každý má něco do sebe, tak známku dám stejnou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Švankmajer tu nemá jednu věc. Nemá trpělivost. To kyvadlo padá dolů tak rychle, že by se za to nemusela stydět bondovka. Trochu to odporuje původnímu záměru z povídky, kdy tíseň pramenila právě z nekonečného času, kterým jednotlivé pasti sklapávají. Ale dobře, je to stále působivé. Jen se s tím posunem musí počítat. ()
Toto spracovanie slávnej poviedky E. A. Poea som mal v hľadáčiku už veľmi, veľmi dlho. Je to vlastne len druhé dielko Švankmajera, ktoré som videl. Na základe prvého filmu a povesti, ktorá filmára-vymýtvarníka predchádza som bol zvedavý, ako sa dokáže realizovať v hororovom koncepte. Veľmi ma prekvapil. Atmosféra by sa dala krájať najmä vďaka nastolenému rytmu prostredníctvom prestrihov na detaily mechanizmus kyvadla, jamy a uväzneného. Švankmajer veľmi umne zobrazuje malé svetielko nádeje v kontraste s neúprosnosťou presne nastaveného nezastaviteľného mechanizmu. Film je zároveň perfektným argumentom ako sa dal nástup zvuku zvládnuť bez degradácie filmového diela ako takého a využiť ho v jeho prospech na posilnenie vizuálnej stránky. Len škoda že sa Švankmajer nenarodil skôr a nemohol im to v 30tych rokoch ukázať. ()
Celou dobu vás provází tíživá atmosféra – příběh je natočen, jako byste ho prožívali přímo vy, vplouvá tak do vás úzkost z bezmoci a strach o sebe samého - na chvíli zapomenete, že jste pouze divákem a nechtěně se necháte vtáhnout do děje vykresleného temným prostředím se surrealistickými prvky obohaceným spoustou nepříjemných zvuků. Jan Švankmajer opět mile překvapil, dokáže totiž čerpat inspiraci z velmi zajímavých děl, navíc je vždy ztvární velmi originálně, ale zároveň základ nepozmění. ()
Zaujímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama