Dust Devil

Púštny diabol loví a zabíja iba tých,ktorý stratili vôľu žiť.Napríklad Wendy,ktorá po hádka s mužom sa túla po púštiach v Juhoafrickej republike.A osamelý Hitch si takýchto tulákov vyberá.Tento film je inšpirovaný ale skutočnou udalosťou známeho juhoafrického vraha Nhadiepa,prezyvaného Vrah z Bethany.Ale ten vraždil len železničných robotníkov.Je to dosť strašidelný horror,mágia,kmeňové rituály,čarodejnictvo a mystika.Z každého trochu.Ale je aj trochu náročnejší na diváka.Ale púštny diabol sa môže aj meniť a stvárať rôzné iné vecí.V tomto sa líši od skutočnej udalosti.Najprv sa s o ženami vyspí,potom ich zabije a odreže im prsty.Aj milovníci krvi si prídu na svoje.Z tých krajších vecí sú tam krásne scenerie púšte.Film sa ale odohrával vlastne až v dvoch štátoch,v Juhoafrickej republike a v Juhozápadnej Afrike,terajšej Namíbii,ale vtedy ešte Namíbia ako samostatný štát neexistovala,ale volala sa Juhozápadná Afrika.Bola pod mandátnou správou Juhoafrickej republiky.To len tak na okraj.Výborný film,úplne iný ako bežné horrory. (13.11.2009)

Velice atmosferické a silně mystické. Může za to především úžasně znepokojující prostředí Jihoafrické pouště ,nekonečné dálnice , vylidněné městečka atd. Chválím hudební doprovod i obstojné herecké výkony. V závěru se však mohlo alespoň mírně zrychlit tempo ale to je tak asi jedna z mála věcí které bych vyčetl. (04.06.2019)

Osobne si myslím, že pustiť takto poskladaný snímok medzi širokú divácku obec, je komerčnou samovraždou. Niekto mal odvahu na rozdávanie. Snímok sa snaží byť akýmsi umeleckým filmovým presahom, ktorý sa vymyká strednému prúdu, ale pritom padá do spodných kategórií. A čo je najviac skľučujúce, je to že niekomu pripadalo že hodina aj trištvrte nudy niekomu spestrí filmový zážitok. (24.02.2018)

Co zaujme určitě je vyprahlá westernová atmosféra a silný mystický nádech. I legenda o démonovi přicházejícím z pouště má něco do sebe. Na můj vkus se to ale strašně táhne a i výše zmíněné prvky nemají takovou intenzitu, aby diváka pohltily po celou stopáž. Průměr nakonec vypotím kvůli Chelsea Field, na kterou se hezky dívá. 50% (23.07.2019)

Ďábel se prkenně přikomíhal na bíle natřenou verandu, jeho kovbojský boty dutě dopadly na dřevo jako vracející se mince políbená osudem. Jeho hlava vstoupila do osudový konjunkce s kozorohou lebkou přibitou na oprejskanejch prknech Bohem zapomenutýho domu. V zrcadlech jeho osudově prázdnejch očí jako už tolikrát zaplály ohně, který na chvíli osvětlily temnou, nekonečnou cestu jeho ne/bytí. Netečný orchestr padlejch andělů zas a znova osudově vrže svou vyhořelou patetickou melodii. Hu, ha, tady i tomu nezatvrzelejšímu materialistovi bude zvěstováno, co znamená ztělesněné Zlo! ___ No dobře, nebudu zlá. Uznávám, že v rámci žánru jde o celkem zajímavý zpracování příběhu o entitě tvořené jen zlem. Z této skutečnosti, tedy že pan Zlej nemá, s čím by ve svém nitru i vně došel souladu, vyplývá nikdy nekončící a nikdy se nenaplnící snaha po celosti (jež zlouni nahrazují krapet asociálně a krvavě) která je vlastní každému.. člověku. Příběh se tak stává únikem a odpočinkem od těch zatracených sil vlastního sjednocení, podemílajících pokojný břeh naší jednotlivosti, kde mezi stébly šeptajících trav v poklidném snu oddechuje naše unavená psýché. (14.03.2011)