The Ossuary
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jiří AdamíraVOD (1)
Obsahy(2)
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu. Krátký snímek Jana Švankmajera. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (82)
Horory jsou leckdy děsivé, ale dokument je dokáže být někdy ještě krutější. Ne, že by tato kostnice a její výzdoba nebyla děsivá sama o sobě, ale podání pana Švakmajera tomu teprve vdechuje ty správné emoce. Přesto se v tomto poetickém karaťasu až na kmitající kameru nic nedělo a tudíž těchto 10 minut se zařadilo mezi ty spíše nudné. ()
+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak koukám okomentovat vše co jde. Kostnice je svou formou spíš instruktážní dokument o naší světoznámé památce. Režisérova invence tu není tolik znát a ten správný šmrnc dává kraťasu záznam s hlasem průvodkyně. Jinak "jenom" lepší průměr. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Verze s komentářem svérázné průvodkyně, bolševikem zakázaná (bodejť by pustil ven pochvalné zmínky o Schwarzenbercích a „děti, víte, co je to dolar?“), to je nová vlna jak bič, se vší její trapností a shazovačností, což mi zrovna k tomuto tématu tak úplně nepasuje. Náhradní ozvučení Liškou zhudebněnou Prévertovou básní je taky poněkud naschválné. Možná by mi nejvíc vyhovovala nějaká třetí varianta zvuku, která by dala plně vyniknout svéráznému Švankmajerovu vizuálnímu zacházení s kostnicí jako s monstrózně morbidním ready-made objektem. ()
Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy - přece jen, nedá se zde mluvit o nějaké depresi či dokonce hororu, kosti mě nechávaly chladným, ovšem po shlédnutí alternativní verse s komentářem průvodkyně přece jen zvyšuji o hvězdu - komentář překypující černým humorem zde sedí více než neposlouchatelný hudební doprovod. ()
Nutno si říct, že na atmosféře tentokrát nemá hlavní podíl Švankmajerův mistrovský cit pro Úchylno, nýbrž že Kostnice sama nás ohromuje svou dokonalou, až patologickou precizností ve všech dílech (opravdu skvostech), které bychom nepochybně docenili, i kdyby byly jen z pouhého dřeva. Také podotýkám, že jsem viděl verzi nekomentovanou a právě proto byl narůstající počet záběrů na stejnou místnost po chvíli lehce monotonní. I tak ale slušné 4*. ()
Galéria (4)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama