Jedlo

Jídlo (nebo spíš žrádlo?) obvykle hraje ve Švankmajerových filmech výraznou roli, takže nepřekvapí, že mu jeden film věnoval celý. U snídaně, oběda i večeře přitom přišel s originálními nápady, které pasují k jejich obvyklým rolím: Snídaně je taková každodenní rutina, trochu i nuda, kdo by také pořád vymýšlel něco nového? Oběd je považován za hlavní jídlo dne, takže by měl být vydatný (předehra k Otesánkovi?). Večeře, to by mohlo být něco extra, třeba nějaká opravdu neobvyklá kulinářská specialita. A leckterého diváka u toho přejde chuť k jídlu. ;-) (31.12.2011)

První Švankmajer, který v mých očích dokázal vyplout z vod povrchnosti a konečně nám naservírovat opravdový zážitek. Jiná jeho díla jsou hezká jen na povrchu a schovávají svoji plytkost za bizarně krásné surrealistické pozlátko, bez jakékoli hloubky a jakéhokoli poselství. __ Nejvíce se mi líbila paralela ke konzumní společnosti, silné čtyři hvězdy. (20.11.2018)

Výborná alegorie konzumní společnosti. Na počátku (snídaně) se učíme strojově konzumovat, v pozdějším stádiu (oběd) se necháme vykořisťovat - a ve v posledku "sežrat" - bohatšími, kteří uspokojují svůj apetit na náš úkor, až na konci (večeře) vyčerpáme zdroje natolik, že jako civilizace sežereme sami sebe. (14.08.2021)

Opravdu gurmánský zážitek! Úroveň stolování, jídlo jako čistá konzumace, jídelní pseudosnobismus a ochotní číšnici - věci, které jsou stále k vidění v kdejakém jídelním a restauračním zařízení zobrazuje Švankmajerm originalním, ale pravdivým způsobem. Ostatně, pro takovéto zážitky nemusíme chodit daleko. (25.01.2008)

Lidský bufet, Kanibalové, uvolněte se, prosím! a Nožička, nebo ručička?.. Jestli to jídlo nesníš, dostaneš tuberkulózu a žaludek se ti přilepí na páteř, aneb výživovými traumaty z dětství zatížený Švankmajer zajíždí do extrémů hladovění i přežírání. Já osobně jsem dostal hlad, že bych za Klingera snědl i armádní džíp, což asi u této surrealistické gastrohříčky nebyl zamýšlený dopad.. (31.08.2012)