Lekce Faust

Brilantni film, který, nedostane ode mne plný počet, pac jsem proste viděl před ním, Alenku, jakožto 1.dlouhometrazni Svankajeruv film. V každém pr. Cepkova totálně vybroušená kreace(kterého žeru již od 3 Veteránů!!!) , za kterou by se nemusel styděti ani Max von Sydow či jiní pani herci. A je to snad 1 z mála filmu, u kterého se shodnu se svou sestrou, se kterou mám jinak, total odlišné filmové názory. 😁 P. S. Souhlasím s utkvelou představou, že jest VELKOU škodou, že pan Čepel, nás již po tomto nikdy v ničem, neoblazi. Proto si tento film nepouštím, pac mi vždy přijde na mysl fakt. že je to jeho poslední film. Byl jsi perfektní,,chlape! A budeš nam(kteří tě dokázali náležitě oceniniti) navždy! chybět! R.I.P. (02.02.2020)

Nemám ráda loutky, nebaví mě, nudí mě, nezajímají mě. Snesu jen Hurvínka a jeho čtyři kolegy. Možná proto jsem se při loutkových sekvencích nudila a měla jsem pocit, že film vypadl z tempa i kvality. A popravdě řečeno jsem ani nepochopila důvod začlenění loutek. Ještě méně jsou mi jasné časté záběry na ruce vodičů. Ale dosti hany. Čepek. Tím je řečeno vše. Podmanivý, uhrančivý, fantastický Čepek. Jeho výkon patří do zlatého fondu kinematografie, nejen té české. Nemám slov pro jeho hraní beze slov. (16.11.2012)

Drahnou dobu jsem nedal takovýchto přesvědčivých 5 hvězdiček. Dějová linie divadelní se prolíná s realitou takovým způsobem, že na konci už herec není pouhým hercem. Ovšem co je na Lekci Faust nejúchvatnější - jde o předposlední film legendy českého filmu Petra Čepka a symbolika tak není pouze mezi dvěma liniemi filmu, jak jsem psal výše, ale také koncem jeho života, sžíraným rakovinou. Je to silná káva. 100% (22.01.2012)

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. (13.01.2009)

Spolu se Šílením nejlepší Švankmajer. Téměř beze slova propluje jako bezmocná loutka geniální Petr Čepek v jedné ze svých posledních rolí výtvarně geniální surrealistickou verzí faustovské legendy, posazenou do moderního světa, a znovu tím dokazuje, že jestli může být česká kinematografie na někoho hrdá, tak je to právě Švankmajer. (17.09.2008)