Don Juan
Don Juan
Réžia:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(viac)Recenzie (52)
Atmosféra za milion, ovšem ještě větší zásluhu než Jan Švankmajer na tom mají Zdeněk Liška (jen díky němu nepůsobil film ani chvíli utahaně) a František Filipovský. Přiznávám se, že na fór s loutkami jsem naletěl - pořád jsem hledal, odkud, kdo a jak je vodí a říkal jsem si, že jsou překrásně detailně zpracované. Že ale ve skutečnosti byly tak velké, to mě nenapadlo. ()
Naše loutkové divadlo přináší strašlivý a poučný příbeh o zvrhlém proutníku a mordýři "donu Šajnovi". Uvidíte, jak "don Šajn" napřed svého otce zahubil, pak otce své milenky a nakonec ani bratrovraždy se nezalekl. Příběh ten pak má mravoučná závěr, v němž "don Šajn" treztu neujde. - Tento film obsahuje: poctu lidovému loutkařství, míchání animovaných a hraných postupů, trochu děsu a surreálna (Je to samozřejmě uchylárna) - zkrátka vše, co byste od Švankmajera čekali. ()
Mám Švankmajera dost rád, ale tenhle film mě svojí délkou otravoval. Surrealistické filmy fungují do 20 minut, viz Buňuelův Andaluský pes. Jistěže by se dalo mluvit o tom, jakým stylem je tento film natočen a jestli mu je vůbec třeba přidávat nějaký -ismus, ale mezi ranými autorovými filmy mě tento zkrátka bavil nejméně. ()
Z loutek a zvláště kašpárků jde na mě děs, když kašpara mluví Filipovský, tak je efekt hrůzy ještě větší...není nic podivnějšího než zabírat detail tváře loutky, kdy si člověk uvědomí, jak je vlastně mrtvost loutky zvláštně působivá, to vše v kombinaci reálného prostředí ještě zvyšuje ten kontrast... ()
Svět loutek mě moc nebaví a ačkoliv Švankmajera uznávám, obdivuji jeho umění a některé jeho filmy mě dokázaly nadchnout, tento experiment se zfilmováním loutkového divadla s archaickým pojetím v historických kulisách mě moc neoslovil. Přes relativně krátkou půlhodinovou stopáž mi Don Šajn připadal hodně zdlouhavý, oproti jiným dílům tohoto originálního tvůrce i poněkud méně nápaditý. Pokud to mělo v sobě mít i nějakou hlubší myšlenku, zůstala mi zde velice dobře skryta. Rád bych tohle dílko více docenil, ale je mi líto, tohle šlo po celý čas naprosto mimo mě a nedokážu mu dát vysoké hodnocení jenom kvůli jménům režiséra a hudebního skladatele... ()
Galéria (3)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama