Pán prílivu

Ne, nevěřím, že uvnitř rodiny neexistuje neodpustitelný zločin, nevěřím, že výkupné za vysvobození ze zhoubných hlubin mlčení a drásajících čelistí vzpomínek zaplatíte jen sdílením tajemství a očistnou mocí pláče, a už vůbec nevěřím tomu, že při obsazování rolí Lily a Savannah, v předloze bolestně krásných žen, trochu nezabouchalo pěstí do stolu režisérčino ego. A dost možná bych nevěřila ani tomu, že by na mě kdy filmová verze Pána přílivu mohla zapůsobit se srovnatelnou silou jako anglickojazyková pokladnice, kterou je její předloha, nebýt několika maličkostí. Maličkostí, jež si urvala nemalou část mého hodnocení, je o hlavu mě převyšující Nick Nolte, který mě s pohledem osoby, pro kterou je peklo místem, kam si chodí přečíst ranní noviny, provádí hereckým rájem, a jako při každém svém snímku se mě němě ptá, proč stále ještě není v mé herecké TOP, a já už nemám výmluvy, které bych mu poskytovala místo odpovědi. Maličkosti nevroubily životní cestu autora knihy a scénáře Pata Conroye, platícího daň za svůj dar vypravěčství podobně jako Savannah Wingová, a maličkostí se nedá jako ostatně nikdy nazvat hudba Jamese Newtona Howarda. Maličká není šíře talentu Barbry Streisand a zrovna maličkým se nedá nazvat ani můj knedlík v krku při závěrečných monologových minutách, který není možné splknout ani vyplivnout, musí se jen vydržet a spolu s tichým přikyvováním slovům o touze po dvou životech pro každou lidskou bytost a večerních pohledech k severu nechat zvolna se rozplynout. (08.03.2008)

Kdyby ten film tak strašně netlačil na pilu, dal bych snad i pět. Na moje gusto se toho nuceného tlačení slzy z diváka vyskytovalo trochu příliš mnoho, nicméně to nemění na nepopiratelných kvalitách filmového zpracování příliš mnoho. Kupodivu zafungovalo pro mě nepředstavitelné - spojení Nolteho a Streisand do partnerské dvojice. Před zhlédnutím filmu jsem nevěřil tomu, že by to mohlo držet pohromadě. 75%. (01.04.2010)

Kolika ran je třeba, aby předčasně zemřelo dětství ... a jaké zkoušky vám přebarví na černo svět - a budoucnost ? Drama, které má na první pohled snad až příliš velké ambice, když mu nestačí vnitřní problémy a každodenní zápasy jedné rodiny a naordinuje jí nečekaně brutální zásah zvenčí. Jakoby testovalo, co všechno ještě vydrží. Nicméně osud je lhostejný a tudíž i neobyčejně tvrdý a nesmlouvavý kouč ... a jeho hrátky jsou mnohdy nad síly jednoho člověka. Možná i proto jsem přesvědčená, že právoplatným pánem přílivu může být leda tak Měsíc ... ten vzdálený poutník bledého uhrančivého svitu a tajemných dlouhých stínů, naoko nezávislý a přece věrný druh Země, který k sobě odedávna v pravidelném rytmu zdvihá hladiny světových oceánů. (10.08.2017)

Film jsem viděl kdys, snad jako premieru, a měl jsem z toho tak silný zážitek, že dodnes to mám zafixovaný jako dost dobrý.. snad jako hodně zajímavý a působivý film. Po miliardě let, jsem to sjel znovu, a dojem je...že je to opravdu dost povedený, silný film, který má co nabídnout i dnešní generaci filmožroutů.. (26.07.2017)

Cvokařka s nemalým frňákem usazeným mezi svůdnýma očima a její hromotlucká chlupatá deka přeplněná sarkasmem i traumaty poznávají účinky terapie láskou.. Po čase mě už poněkud obtěžovala Howardova hudba, ale díky poctivému přístupu autorky, ochrannému štítu humoru (vládne večírek se stradivárkami) a funkčnímu rozuzlení se James Newtonův univerzální sladkobol jeví jen jako malichernost. Romantika a tajemství, to dámy a pánové někdy může být pěkně silná kombinace.. (27.07.2017)