Nixon

V celku překvápko. Mezitím, co jsem čekal, že mne bude čekat tříhodinovka totální hovadiny, tak jsem v podstatě dostal odlehčeného a životopisného JFK. Tři hodiny jsou vážně moc, ale zase pokud Oliverovi opravdu něco jde, tak je to politické drama a nebo něco co se týká prezidentů. Kauza okolo JFK byla úžasná a to je i důvod, proč i přes ty všechny U-Turny a Všechny normální a nenormální zabijáky se těším na další filmy jako Snowden a nebo na film o Kingovi. Tenhle film se spíše opravdu specializuje na asi jednoho z nejdiskutovanějších prezidentů USA a musíte s tím počítat - potom budete spokojený. Hlavně ho dostanete takový jaký byl (podle informací a Stonea). Žádný fanatismus, žádná přetvářka, žádná faleš. Prostě pravda. Během jeho proslovu při inauguraci jsem si musel vzpomenout na aktuální situaci okolo Trumpa a říkal jsem si, že zde se zrodilo monstrum. Skvělá práce pana Richordsona a i pana Williamse k pulzujícímu soundtracku. Já jsem byl hodně spokojen. (26.03.2016)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Nedoceněný politický drama od mistra Olivera Stona, který je sice ve srovnání s JFK o něco slabší, ale to tomu to filmu vůbec neubírá na hodnotě. Anthony Hopkins jako Richard Nixon je naprosto úchvatný čímž pouze potvrzuje své kvality a také je tu plejáda dalších skvělých herců. Oliver to umí, a budeme doufat, že už nebude žádné další World Trade Center. Ještě bych měl vypíchnout parádní hudbu. (14.05.2008)

Reziser Oliver Stone je kontroverzna osoba. na jednej strane milujem jeho film o hudobnej legende The Doors - film s rovnakym nazvom s Valom Kilmerom v hlavnej roli. Na druhej strane xmrti nenavidim jeho Natural Born Killer, kde sa to zvrhava len sa sproste vrazdy a masakre. Tuna ide o zivotopis 37. prezidenta USA Richarda Nixona, ktory uradoval v rokoch 1969 - 1974. V hlavnej ulohe Nixona sa predstavil Anthony Hopkins / The Silence of the Lambs, Zvony Smrti, legenda o vasni/ - a divak moze sledovat detsvo, dospievanie a rast politickej moci prezidenta. Hlavna rola pripadla Hopkinsovi, z ostatnych hercov je potrebne spomenut uz len Jamesa Woodsa /Salvador/, zvysok hercov siel mimo mna. Dobre su vykreslene realie znamej afery, a film napriek sialenej stopazi 192 minut rychlo ubehne. 77 % (25.04.2015)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)