Trojuholník smútku

"In den Wolken!" _____________ Švédský režisér Robert Östlund byl vždy znám jako mistr provokatér, ale touhle brilantní politickou satirou - u který vám bude explodovat bránice a možná se vám zvedne i kufr - se naprosto překonal. Ať už jde o to jak Östlund naprosto zvysoka kašle na jakýkoliv servítky a provokativně tak manipuluje s divákem, anekdotickou premisu, vyhrocenou příběhovou gradaci skrze třítaktovou strukturu [poslední třetina se možná až moc táhne], komediální timing až groteskních gagů [ruský kapitalista vs. americký marxista], anebo až zvířecí vedení herců v panoptiku karikaturních postaviček [takže porovnání s Farmou zvířat je naprosto oprávněný, jo a Král sraček je bezpochyby nejlepší postava filmu], tady prostě není o čem. Ústřední scéna kde všichni doslova blejou a serou o život je to nejhnusnější a zároveň nejkrásnější, co letos uvidíte. Zároveň je úplně jedno jestli jste levičák, pravičák, komouš, nácek, Urza, nebo volič ODS [ok, beru zpět, tohle je už na pováženou, jestliže volíš ODS tak se na to nekoukej] – budou se bavit všichni napříč politickým spektrem.... ve výsledku je tak Trojúhelník smutku bezkonkurenčně nejlepší disstrack [potažmo výsměch] na kapitalismus, hierarchii, patriarchát, boháče, buržousty a jachty co kdy kdo natočil – intelektuálně podvratný, a přitom tak poutavý a neskutečně zábavný. Zlatá Palma z Cannes naprosto zasloužená. Jo a velké F pro Charlbi Dean Kriek 💔 ..... [VERDIKT: 9 oslic z 10] (19.09.2022)

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)

Kdo přežije luksusní resort? aneb bolestivá kolonoskopická sonda do mentálních výkalů z mravních i společenských norem vykolejených palidí. Poučení? Ať ten kapitalistický endoskop vytáhnete z nefachčenkovské, parazitické ovlivňovačky, zhovadilého ruského oligarchy, pudlíkovského homomodela bez sociální empatie, pokrytecké motivační řečnice, arogantního snoba nebo filipínské hajzlbáby, vždycky bude od hoven, protože u včel svědí prostředky, a „slušným“ marxistům nezbývá než své utopie přechlastávat. V určitých situacích se může stát zmrd z kohokoliv, ovšem přirození zmrdi jsou na tom vždy lépe, protože nebojují s výčitkami. (03.12.2022)

Satira, která nechce být jednoduchá a jednostranná. Díky tomu je divácky překvapivě vstřícná a na zobrazená pomrknutí či popíchnutí se může chytit každý s alespoň trochu otevřenou myslí. Jen by mohla být trochu vyrovnanější. Zatímco pro mnohé je vrcholem kapitánská večeře, já si daleko víc užíval poznávání jednotlivých ješitů a snobů i nepředvídatelnou, pomalou, ale o to odvážnější závěrečnou část. Večeře je totiž scénou, kterou si zapamatuje úplně každý kvůli její otevřenosti, ale právě svou přepáleností si škodí. Ukazuje sice, jak se těžké chvíle nevyhnou nikomu na světě, ale je těch úkazů moc. Metaforu s válením se ve vlastních tělesných tekutinách jsem chytil napoprvé a nepotřeboval jsem ji mít tolikrát zopakovanou. Trojúhelník se nedoporučuje snadno, protože svou neopodstatněnou délkou může leckoho odradit, ale otázka "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" je přítomna mnohokrát a pokaždé spouští vír otazníků, na které není snadné odpovědět ani sám sobě. (15.10.2022)

Prvotřídní společenská satira, která se rafinovaným a místy zdravě neuctivým způsobem naváží do high society, influencerů, modelů a tak podobně. Alternativa k mistrovsky vypointovaným scénám Tarantina, jen s absencí splatterovských finále, ačkoliv i tak tu uprostřed filmu stříkají různé tekutiny na všechny strany. Škoda, že nejvíc odzbrojující momenty nejsou distribuovány stabilně po čas trvání celého filmu. Druhá polovina je výrazně méně kompaktní, ne tak zábavná a vlastně se už jen čeká na finále. Ovšem ta první je natolik osvěžující a tak komplexní v tom, o čem pojednává, že ji nelze neobdivovat. Přehlídka neotřelé nápaditosti tvůrců téhle low budget pecky. (28.02.2023)