Trojuholník smútku

Zcela po zásluze jeden z nejlepší filmů minulého roku. Totálně černohumorná freska na téma kapitalismu a jak se z lidí stávají s množícím se majetkem lidské svině, které dokáží existovat pouze ve svém minivesmíru. „Nikdy se nehádej s idioty, klesneš na jejich úroveň a oni tě umlátí zkušenostmi.” Mark Twain. 80% (14.02.2023)

Prdlajs. Östlund je pořád na cestě dolů.  Od Force Majeure střílí sice čím dál do vyšších pater společnosti, ale zároveň stále povrchněji a povrchněji. Po Ostrov ještě leze nahoru a snaží se jít pod povrch tezí o systému, které kolem hážou postavy, ale v poslední třetině všechno velmi levně shazuje. Postava kapitána marxisty tam sice funguje jako perfektní lepidlo, díky které to dlouho drží tvar, ale o to citelněji je pak poznat její absence. Může být zábavné, když režisér střílí do různých -ismů ze všech stran, jenže ho to poté nechává v pozici nudného centristy. (15.10.2022)

“Jediné místo kde funguje socializmus je peklo - a tam ho nepotřebují.” Satirická óda na nevyhnutnou nerovnocenost ve společnosti. Rovnováha je utopie. Degustační večeře z The Square, kolosálně rozvinutá v koncert absurdity na luxusní zážitkové jachtě přebíjí v zábavnosti všechno, co jsme viděli v žánru komedie v posledních letech. A to film není komediální žánrovkou. Bavili mě i tvrdé nárazy švenkující kamery. Když máte co říct, můžete si dovolit opakovaně připomínat, že forma je pouze prostředek. Stejně jako jsou zbytečné všechny rozmarové glamour propriety účastníků této veleplavby... Pátou hvězdu nedávám, protože poslední “ostrovní” třetina filmu za “lodí” zaostává jak ve vtipnosti, tak v efektnosti vypointování scén. Zakončení ale famózní! (11.07.2022)

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)

Za mě přeceňované až běda, první půlka na jachtě celkem fajn, závěrečnou třetinu jsem celkem odzíval a sociální přesahy mě míjí. Viděno před rokem, moc to ve mně nezanechalo, Harris Dickinson se mezi mé oblíbence nezapíše a asi už nikdy znovu neuvidím. Občas to chce i odlišný názor, píšu to hlavně při vzpomínce na Charlbi Dean, která tu byla vážně skvělá a mohla mít před sebou zářivou kariéru. (24.12.2023)