Trojuholník smútku

Ruben Östlund přináší výbornou společenskou satiru v nekonečně zábavné a místy třeskutě vtipné formě, která jako by kombinovala rovnou tři filmy najednou. Středobodem tohoto výrazného díla je samozřejmě zcela doslovná shitstorm upřostřed děje, která skoro jako by vypadla odněkud z produkce studia Troma a pak vyplula do mezinárodních vod áčkové kinematografie. Nebude to film pro všechny, přesto jde jednoznačně o nejvýraznější podívanou letošního festivalu v Karlových Varech a bez pochyb i o jednu z největších filmových událostí tohoto roku. Až to dostane tuzemskou kinopremiéru, napište si ji do diáře! [KVIFF 2022] (09.07.2022)

Veľmi silný adept na film roku. "Triangle Of Sadness" je podľa mňa absolútne ukážkový príklad toho, ako sa má robiť satira. Vziať si niečo, čo poznáme a dať ten komediálny na level, kde by sa to dalo považovať za hranu absurdity. A najlepšie to celé ešte okoreniť postavami, ktoré to celé absolútne umocnia. Myslím si, že tá plavba jachtou bude niečo, na čo nikdy nikto nezabudne. Neviem ani čo napísať v tomto komentári, lebo mám tak trošku pocit, že čokoľvek k tomuto filmu komentovať by mohli byť spoilery. Niečo nám už povie trailer ... a k tomu iba dodám, že na tento film odporúčam mať čo najsilnejší žalúdok. Lebo sú tu momentky, ktoré skutočne budú testovať naše schopnosti zvládať vidieť niečo, čo by sme asi normálne vidieť nechceli. Každopádne to však prináša skvelú dávku komédie. Nech to vyznie akokoľvek. Woody Harrelson je tu opäť v role, pre ktorú bol absolútne stvorený a scénky medzi ním a Zlatkom Buricom sú absolútne perfektné. To je niečo, čo by som naživo určite prežiť nechcel. A potom ten starý pár a ich momentka: "Nie je to jeden z našich zlatko?" Ja som si toto užíval naplno. Za tých 149 minút som sa ani raz nenudil, nemal chuť odísť z kina ani nič podobné. Toto je absolútny filmový zážitok, aký sa tak často nevidí. Skvelá práca Ruben Östlund. Tam, kde ma "The Square" nenadchol, toto docielilo presný opak. Hodnotenie: A+ (19.10.2022)

Zcela po zásluze jeden z nejlepší filmů minulého roku. Totálně černohumorná freska na téma kapitalismu a jak se z lidí stávají s množícím se majetkem lidské svině, které dokáží existovat pouze ve svém minivesmíru. „Nikdy se nehádej s idioty, klesneš na jejich úroveň a oni tě umlátí zkušenostmi.” Mark Twain. 80% (14.02.2023)

Kvadratická funkce má tvar f(x) = ax²+bx+c, přičemž a se nesmí rovnat nule, a jejím grafickým vyjádřením je parabola. Když je a záporné, má parabola konkávní tvar směrem dolů, který vizuálně dětskýma očima připomíná smutný obličej. A tento graf dokonale vyjadřuje mé pocity z tohoto filmu. O filmu „Trojúhelník smutku“ se hodně mluví, zejména vzhledem k tomu, že získal prestižní Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Obecně se však recenze rozcházejí. Někteří film označují za veselou antibohatou taškařici, jiní ho kritizují za povrchní satiru. Problém s filmem „Trojúhelník smutku“ však nemá nic společného s tím, zda jde o dobrou černou komedii. Problém je v tom, že je to naprostý zmatek. Otravný, nesouvislý a děsivě pomalý film je jedním z nejnepříjemnějších filmových zážitků, které jsem v poslední době měl. Nemohu však popřít, že je to velmi dobře natočené a zahrané, což film zachraňuje od naprosté špatnosti. Film vykročil špatnou nohou - dlouhou hádkou mezi dvěma hlavními postavami. Zjevně má ukázat, jak jsou bohatí lidé povrchní, ale scéna by měla mít asi dvě minuty a místo toho zabere asi dvacet. Obě postavy jsou silně iritující: opět, samo o sobě to není problém, ale není to dostatečně odůvodněné, aby to stálo za to. Zpočátku jsem si říkal: „No, nevadí. Spousta filmů nezačíná skvěle. Tohle se určitě zlepší.“ Jenže opak je bohužel pravdou. „Trojúhelník smutku“ nemá jen příliš dlouhou a pomalou úvodní část, je to hrozně dlouhý a pomalý film. Časem zjistíte, že má sotva něco, co by připomínalo zápletku nebo nějakou skutečnou strukturu. Každá z postav je navržena tak, aby byla krajně nesympatická. To vede k tomu, že scéna za scénou nemá žádný význam, má jen malou zábavnou hodnotu a je proložena jen občasným mírně zábavným gagem. Jakákoli průchozí linie nastolená v úvodu je bez zjevného důvodu zcela vypuštěna. Ani když je loď konečně opuštěna, děj vůbec nenabere na obrátkách a stále odmítá diváka zaujmout. Nejhorší na filmu je, že končí jen tak v průběhu děje, takže má neuzavřený konec. Nejvíce frustrující je, že prvky pro skvělý film tu jsou. Herecké výkony jsou skvělé a film je stylizován jedinečným, ale střídmým způsobem. Některým scénám jsem se dokonce zasmál. Nic z toho však nestačí na to, aby film plně zachránilo a stálo za to se na něj podívat. „Trojúhelník smutku“ je film, který má atributy skvělé kinematografie, ale to vše slouží ubohé, prázdné díře v jeho středu. Spíš bych to nazval sociálním experimentem s trochu zvráceným humorem než filmem, kde by člověk měl pocit nějakého logického děje. /50%/ (14.01.2023)

“Jediné místo kde funguje socializmus je peklo - a tam ho nepotřebují.” Satirická óda na nevyhnutnou nerovnocenost ve společnosti. Rovnováha je utopie. Degustační večeře z The Square, kolosálně rozvinutá v koncert absurdity na luxusní zážitkové jachtě přebíjí v zábavnosti všechno, co jsme viděli v žánru komedie v posledních letech. A to film není komediální žánrovkou. Bavili mě i tvrdé nárazy švenkující kamery. Když máte co říct, můžete si dovolit opakovaně připomínat, že forma je pouze prostředek. Stejně jako jsou zbytečné všechny rozmarové glamour propriety účastníků této veleplavby... Pátou hvězdu nedávám, protože poslední “ostrovní” třetina filmu za “lodí” zaostává jak ve vtipnosti, tak v efektnosti vypointování scén. Zakončení ale famózní! (11.07.2022)