Takí normálni zabijaci

No teda kurva to byla gigantická řežba. Než se člověk vůbec vzpamatuje, že film začíná, tak už má za sebou pár mrtvol. V první chvíly mi sice moc neseděla kamera, kdy byl obraz každých 10 vteřin jinak barevnej a neskutečně zběsilej střih, kde se mezi normální scény nastříhaly takový psycho ukázky , až to vypadalo skoro jako nějakej dokument, což si myslim, že to takhle Oliver Stone trošku chtěl, já bych to sice přece jen nechal jako normální příběh, ale nakonec jsem si na to docela zvyknul, i když to nebylo úplně ideální, takhle to bylo zhruba do 3/4 filmu, kdy se stihla pěkná řádka brutálních vražd a trochu volnější průběh ve vězení, jenže pak začaly úplně neskutečný jatka, možná sem taky šílenec, ale já Woodymu a Juliette fakt přál aby utekli. Ve filmu je sice docela velký množství herců, ale moc dlouho se tam většinou neohřejou. Nejviditelnější jsou samozřejmě Harrlesson a Lewis a jsou taky naporsto nejlepší, fakt úžasný, pak jsou tady ještě skvělý Tommy Lee Jones a Tom Sizemore, ale na Harrlessona s Lewis prostě nikdo nemá. Drsnější příběh jsem už dlouho neviděl, jestli jsem vůbec drsnější někdy viděl (28.07.2006)

Stejně jako Takové normální zabijáky nejde brát vážně, co se ospravedlňování a nabádání k násilí týče, tak bohužel nevyzní ani jako sofistikovaná satira. A stejně jako jeho samoúčelné vizuální vyblbování (zprvu jsem myslel, že černobílé a složené záběry dostanou později další rozměr) postrádá hlubšího smyslu, tak i ústřední myšlenka o přijmutí (popř. vymýcení) svého vnitřního démona poslouží jen v mezích tohoto filmu. Bez známek Tarantinova rukopisu a prázdnotou ve svém nitru je tento snímeček jen nenáročná, fajnová a cool zábava... 6/10 (11.01.2010)

Unikátní, zběsile katarzní mad-lovers dávka vjemů, násilí a černýho humoru. Beru za nejlepší film Olivera Stonea a jeden z vůbec nejdůležitějších plodů 1990’s kinematografie, který budí temné vzpomínky na tehdejší Ameriku. Downey a Lee Jones tu oba podali jedny z nejkomičtějších postaviček na plátně co já znám vůbec... Trhlý obsah a forma znamená, že to není divácky med pro všechny, za 25 let však film absolutně nevyčpěl. Ve sdělení o společnosti, médiích a fascinaci negativním obsahem je na chlup stejně relevantní jako tenkrát. Smutný ale je, že něco takovýho by dnes nemělo šanci vzniknout. Půlnoční projekce na Noir Film Fest 2020 - musím říct, že to byl skvělý budíček. (23.08.2020)

Zatímco u Mechanického pomeranče mi násilí přišlo nutné a místy zábavné, tady se mi zdálo bezdůvodné a v některých případech dokonce surové. Filmu nelze upřít originalitu a několik geniálních scén, stejně jako dementní dialogy a ujeté chování ústřední dvojice. Přes skvělou kameru to na mě působilo chaotickým dojmem, takže s hodnocením výš nepůjdu. (06.08.2010)

"Tyhle dvě zrůdy jsou chodícím důkazem toho, že tenhle režim je skutečně na hovno." Tak pod to se podepíšu, protože svět, ve kterým má pachatel větší práva než oběť, mi připadá poněkud zvrácenej. Nicméně tady jde o vraždy, tak si je pojďme užít. Mickey a Mallory to totiž vzali za ten zábavnější konec a i já, rozenej pacifista, jsem měl chvílemi chuť někoho si jen tak odprásknout. To patrně není dobře z hlediska morálního, ale je to výtečně z hlediska filmovýho, protože mě ten film zkrátka dostal. (19.04.2022)