Takí normálni zabijaci

Jako mládě jsem z toho byl nadšenej, protože Mickey a Mallory byli neskutečně cool bad motherfuckers, kteří do toho prostě šli. Jako lehce pseudointelektuálního puboše mě to pohoršovalo, protože hrdinové vraždí nevinné lidi a přitom to vypadají ještě rajcovně. No a jako dospělák oceňuji odvážnou satiru, odvážnou především v tom, že je pro mnoho lidí neviditelná. (11.02.2006)

Nějakej "divnej" film občas neuškodí, ale co je moc, to je moc... Nechápu, proč se ve filmu pořád střídá černobílá a barva. Nechápu, proč kamera snímá obraz pod takovym úhlem, že to na mě působilo dojmem, že kameraman celý natáčení musel bejt vožralej jak dělo. Nechápu, proč je to tak zběsile sestříhaný. Nechápu, proč někdo takovou blbost vůbec natočil. Hodně mi to připomínalo různý nesmysly od Lynche. Ani jsem to nedokoukal a v půlce jsem to vypnul. Kromě filmu WTC je to další důkaz, že Oliver Stone se musel zbláznit. Tento člověk je opravdu neuvěřitelnej. Mít na kontě tohle, WTC a Četu, to je opravdu hodně divná kombinace. No možná se někdy na to zkusim podívat se zásobou lahváčů při ruce, protože nerad hodnotim filmy, který jsem neviděl celý. Ve střízlivym stavu jsem na to fakt neměl nervy. Dávám 1 hvězdičku za ten sitcom. update: Tak ani pod vlivem mě to nebavilo. Hodnocení ponechám. (10.09.2008)

Násilí a média mohou klidně fungovat samostatně, ale když se dají dohromady, hned jim jde práce líp od ruky... Stoneova masturbační montáž animace, zadních projekcí, videonahrávek, předních projekcí, prostřihů a bůhví čeho ještě na téma hledání hranice, kde v moderní Americe začíná humor v oblasti úzkého spojenectví zločinu a masmédií. Snaha udělat si legraci ze systému, z pojmů jako spravedlnost a správnost či konceptu, jenž předpokládá, že existuje dobrá a špatná cesta, nic mezí tím. Sám levicový prudič Oliver tvrdí, že náplní jeho filmu je hlavně násilí a nemůžeme v něm hledat nějaký apel. Má pravdu, krom soundtracku a Sizemoreova Scagnettiho na mě nijak neapeloval… A pro ty, co za tím vidí Tarantina, mám tohle: „Nemusíte se bát, že ve filmu poznáte mou práci. To celé je záležitost Olivera Stonea. Z filmu je to hodně poznat, takže kdo ho má rád, ocení i film. Ty, kterým se to nelíbí, budu mít rád zase já.“ Toliko citace šílence z videopůjčovny, který ostatně tvrdí, že by byl radši, kdyby mu Stone jeho scénář ukradl.. (03.02.2015)

Film je srovnáván s Tarantinovkami, ať již po právu či nespravedlivě. Skutečnost je taková, že otcem podobných filmových zpracování je právě slovutný Quentin, který na tomto charakteristickém stylu umění postavil kariéru. A tak je logické, že když se o něco podobného rozhodne uhlazený Oliver Stone, vyslouží si srovnávání ve velkém. A jakpak by takové srovnání mohlo dopadnout, že? On je to vcelku dobrý pokus, tento zabijácký příběh lásky, ale záhadou mi trochu zůstává, o co že to ten pokus vlastně je. O sdělení světu, že superstar může být i zločinec? Inu, dobrá. Mně však již k tomuto poznání stačili pánové Zodiac, Hannibal, Al Capone, Kájínek a další... (03.07.2011)

Největším vtipem tohoto geniálně zrežírovaného snímku je skutečnost, že tím největším zabijákem nejsou klasičtí sérioví vrazi Mickey a Mallory Knoxovy, ale reportér Wayne Gale a detektiv Jack „vím, co je vražda“ Scagnetti. Tito dva jako zástupci dobra, tedy vyšetřovatel - policista a vyšetřovatel - publicista. Snímek tak nepřímo ukáže, že to oni jsou ti zlí, protože se tak prvoplánově nejeví, jako dvojice vyšinutých vrahů Knoxových. A nepřímo záporných postav je tam celá řada. Od vyšinutých rodičů Mallory, přes vyšinutého ředitele věznice (vynikající Tommy Lee Jones) až po vyšinutou sobeckou milenku novináře Wayna Galea. Všichni jsou vyšinutí, jen Mickey a Mallory Knoxovi jsou takový normální zabijáci. Kromě toho všeho jsou ve filmu obsazeni vynikající herci, je brilantně zrežírován, má netradiční vypravěčskou formu a scénář z rukou samotného Tarantina. Co na tom, že scenárista měl k filmu nějaké hemzy. Je to unikátní podívaná s jasně daným poselstvím: Je zločin glorifikovat zločin? (10.12.2012)