Dotkni se mých ran

Tak si to shrneme... Ko Moon-Young je panovačná, egocentrická, prostořeká a nadržená stíhačka s modním stylem kombinující Jang Man-Wol ze seriálu Hotel del Luna a Mortici Addamsové ze slavné Addamsovi rodinky. A pak tu máme super-utrápeného a nudného Moon Kang-Taea na kterém je nejzajímavější jeho autistický bratr a všechny scény s ním. Poněkud nevyrovnaná dvojka, ale přiznejme si, že jsme viděli i horší. Už jen fakt, že upozaděný příběh dvou zamilovaných pacientů mi přišel poutavější než ten hlavní, kterému věnovaly dobrých 50% celé stopáže seriálu o něčem vypovídá. Na druhou stranu některé hlášky Ko Moon-Young byly vážné trefné a vtipné a to i ty na konci seriálu. Tak co vlastně nám seriál nabízí... Poetika kombinovaná s dávkou melancholie, divné komediálních vložky, srdcervoucí dramatické chvilky a neutuchající nadrženost hlavní hrdinky vytváří mix něčeho co snad ani při dobré vůli nemůže fungovat. Nevím jestli to tak nevidím jenom já, ale seriál mi přijde jako kombinace Hotelu Del Luna a Goblina, což jsou úplně náhodou a nečekaně dva obrovské hity televize TvN, která stojí i za tímto seriálem. A proč ne, přece prostě jen uděláme co předtím fungovalo... kombo tohohle a tamtoho, přidáme do kotlíku zápletku Addamsovi rodinky s jejích strašidelným barákem a Kim Soo-Hyuna, který na co šáhne promění v hit. Sakra vždyť tady použily i ten stejný tunel jako v Del Luně, to mají v Koreii jen jeden hrozivě vypadající tunel? Jo, asi Vám teď připadám jako hnidopich, ale to není všechno... co takhle staré dobré klasiky jako reklama na Subway bagety nebo na Volvo, ale to popravdě už v doramách téměř přestávám vnímat, tedy až na reklamou přesycený seriál The King: Eternal Monarch, kde to už bylo reklamami narvané. Seo Yea-Ji, Oh Jung-Se i Kim Soo-Hyun herecky obstáli i když měl právě Kim Soo-Hyun méně výraznou a hlavně nejvšednější postavu, tak to v lepší druhé půlce rozbalil a začal hrát první housle. I když to není vyložený propadák, tak si přesto myslím, že se Kim Soo-Hyun i přes veškerou vynaloženou snahu zařadil do skupinky populárních herců jako jsou Lee Seung Gi nebo Lee Min Ho, jejichž první projekt po povinné vojenské službě neuspěl. Od tohoto projektu tvůrci určitě čekaly víc. Za mě je seriál ještě OK, ale to je tak všechno. Tento seriál není zrovna můj šálek čaje a kdyby tu nehrál Kim Soo.Hyun, tak bych o tento seriál ani nezakopnul. (01.09.2020)

Mínusy: Zpočátku jsem se úplně ztrácel v žánrovém mišmaši. Zpomalené nebo úplně zmrazené záběry mě časem až otravovaly. Seriál mohl být kratší a odpustit si chtěně poeticko-mysteriózní atmosféru... Plusy: ...ale musím i uznat, že se tvůrcům povedlo skoro nenápadně přivést všechny postavy k civilní a pozitivní katarzi (i když to zároveň znamenalo, že Ko Mun skoro ztratila osvěžujícně brutální přímost a věcnost). Počítám tam i dvojí "odmilování", které nakonec nevyznělo jen tak, že dotyční předtím mířili mimo svou ligu a teď by se měli spokojit s "2. jakostí". Oslnivě krásný ústřední pár (ale bohužel mě rozčiloval Kimův chybějící ohryzek). Fenomenální Ohův výkon v roli bratra autisty. Hodnocení: 82%. (05.03.2021)

Nebudu psát, že to byl můj první korejský seriál, nebudu ani psát, že ačkoliv jsem ho hodnotil vysoko, docenil jsem ho až po dlouhé době a už vůbec nechci psát, že vlastně díky němu jsem pokračoval dál v cestě. OOH Prvních cca pět dílů je i dost dobrá filmařina, hezký nápady, netradiční přechody a jiné. Tohle se pak v podstatě vytratí, ale zase místo toho nastupuje odhalování zápletky, takže je vlastně pořád na co se dívat. Jakoby kdybych to přehnal, tak se tam vlastně celou dobu nic neděje, ale zároveň hrozně moc, možná v tom je to kouzlo. OOH Hlavní trojku snad nemá cenu komentovat, Seo Ye-ji je královna, nastartovala u mě to vnímání hraní obličejem, kterému herečky z Koreje prostě vévodí, nechápu čím to je. Našlo by se určitě tucty "západních" hereček co to dokážou, ale tam to nějak nevnímám asi. Kdežto tyhle holky umí vyjádřit emoci jenom nadzvednutím obočí nebo vykulením očí nebo zkrabatěním čela a já hned vím na čem jsem. Okouzlující. Kim Soo-hyeon je dobrý herec, moc dobrý, ale chtěl bych ho vidět se víc smát, protože ty záblesky tam jsou, že i tuhle polohu by zvládnul skvěle, ani v MzV se tolik nesměje. A o autistickém bratrovi bych mohl psát celý večer, ještě, že ho někdo doopravdy ocenil. Ale těmito třemi to nekončí, v podstatě všechny vedlejší postavy jsou top a i v tom je to kouzlo. OOH Jak jsem si k tomu hledal zpětně cestu, tak jsem to neviděl ještě tolikrát jako jiná díla, ale jedno je jasné, i přes hustou minutáž, jsem snad nepřetáčel, to se ani u těch dvou "oblíbenějších" co jsem viděl na začátku, nedá říct. Nechci to překombinovat tak radši přestanu psát, každopádně tohle dílo bude navždy ukázka toho, že když zboříte jednu zeď, může se za ní skrývat neuvěřitelný svět, který vás může ovlivňovat už napořád a já mu za to nikdy nepřestanu být vděčný !! ..006.. (22.04.2024)

Tohle je tak strašně upřímný a krásný miniseriál, že mám chuť si ho pustit znovu a znovu a znovu.... líbí se mi, že ty postavy jsou tak strašně hezky napsané, dobře vymyšlené, ještě líp zahrané a taky jak se vyvíjí. Dokoukala jsem včera a úplně netradičně vůbec nemám chuť si pouštět cokoliv jiného, protože vím, že mě to rozhodně nezahřeje na srdci tolik, jako tohle. Naprosto nádherná věc. (07.04.2021)

Na tenhle seriál jsem se hodně těšila už kvůli Soo-hyeon Kimovi, který byl o fous zastíněn kolegou Jeong-se Ohem, který podával teda neuvěřitelný výkon. Ona ani Ye-ji Seo se nenechala zahanbit. Na jejich herectví je opravdu radost pohledět. Na korejské poměry tento seriál vybočuje z řady a diváka naprosto uchvátí. Vlastně každá epizoda vás něčím dostane. Propojení s pohádkami bylo netradiční, ale byla to trefa do černého. Líbily se mi i samostatné příběhy jednotlivých pacientů. A i když vás některé scény rozeberou, zároveň seriál dokáže pohladit po duši nevídaným způsobem. (22.08.2020)