Strakonický dudák

Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %. (30.12.2007)

Ve třicátých letech se filmovaly pro mimopražské publikum operety, léta padesátá kladla jiné cíle, a tak došlo na adaptace klasických románů a dramat, jejichž chudáci-autoři byli označeni za předchůdce socialistického realismu. Film Strakonický dudák je opravdu především přenesením divadelní hry do filmového obrazu. Iluzi filmového příběhu se snaží navodit víceméně neúspěšně idylickým českým venkovem a přehnanou barevností s rádobyefekty. Karel Steklý chtěl být úspěšný a aplikoval různé režijní postupy svých kolegů, celkově se mu však nepodařilo vnést do příběhu takovou poetiku, jakou si představoval. Vytvořel tak pouze přepis pro mimopražské publikum a dnes hlavně pro školní mládež. Upřímně řečeno proč číst Tyla, když ho máme pietně zpracovaného slovo od slova? Švanda-Mixa nic moc, takže zaujmou spíše ostatní herci (Hrušínský, Fabianová, Pešek), ovšem nikdo tak výrazně, abyste si jeho výkon vryli do paměti. Přesto poctivě odvedená práce, která nenudí. Ovšem taková televizní adaptace Jiráskovy Lucerny od Františka Filipa ukazuje, kam až by mohly adaptace literárních děl dojít. Škoda. (18.02.2004)

Naivita byla asi tvůrčím záměrem soudruha Steklého. Filmu se musí uznat krásná staročeská výprava. Na hercích, hlavně na Peškovi, je vidět, že si ve filmu rádi zahráli. Bojužel i přes své klady mě Švanda nikdy moc nebavil a ani moc nelíbil. Ale závěrečné bububu u šibenice mě vždy pobaví-v tom dobrém slova smyslu. (05.11.2009)

Ak by som mal porovnávať s ktoroukoľvek dnešnou rozprávkovou (s)hitovkou Made In Czechoslovakia ( kde už len čakám, kedy kto vytasí z gatí mobil ), tak táto snímka z toho vychádza víťazoslávne. Poetické hranie ( dnešné herecké výkony naozaj nemajú rozprávkového ducha ) a vizuálne poňatie ( štúdiová výprava má v tomto prípade veľký podiel na atmosfére filmu ), robia z tohto priemerného diela predsa len niečo viac. (29.06.2017)

Hudbou protkané fantasy drama Karla Steklého (13. revír, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím) s hvězdnou hereckou sestavou (tradičně skvělý je např. Rudolf Hrušínský), kde si trochu paradoxně střihl hlavní roli méně známý Josef Mixa. Závěr s duchy u šibenice, je dodnes poměrně působivý a věřím, že v době vzniku musel diváky v kině možná i vyděsit. Nejen na padesátá léta netradičně natočený a velmi kvalitní český film. (07.10.2023)