Strakonický dudák

Kdo zná originál divadelní hru, musí uznat, že film je vyprávěn téměř doslovně, bez odchýlení v ději a s častou doslovnou citací. Jenže jako film to moc nefunguje. Vypadá to, že tvůrci si zcela neujasnili koncepci, a proto nevím, zda sleduji filmovou interpretaci hry jakožto národní báchorky nebo sociálněrealistický obraz českého venkova s výrazným folkloristickým podtextem. Kouzlo českého venkova poloviny 19. století se ztratilo s rozoráním mezí, takže exteriéry s lány v pozadí dojem trochu kazí, zvlášť, když je všude přítomná režisérova snaha o zachycení poetiky venkova. Jestli je lepší film nebo hra, to si musí rozhodnout každý sám; rozhodně ale není špatný nápad kouknout spíš na film - zvládnete to doma, za kratší dobu a klidně v pyžamu s pivem na břichu. Josef Mixa (Švanda) je herecky zastíněn jak Peškem (Kalafuna), tak i Hrušínským (Vocilka). Ho(r)dy divých žen až tak divé nejsou, zkrátka jediný důvod, proč se na to podívat, je spíš kulturní a historicko-literární hodnota předlohy. (24.08.2012)

Tylův text není sice v této filmové adaptaci upraven zcela nejvhodněji, stejně tak Švandova hloupost je zde vyzdvižena až nad míru (proměněna přímo v tupost; tudíž se jeho závěrečné prozření nezdá být příliš věrohodným), nicméně skvělá Vlasta Fabianová a výteční Ladislav Pešek a Rudolf Hrušinský (a další mistři v menších rolích – např. Jaroslav Vojta a Josef Bek) společně s působivou stylizací scén (především v té fantaskní rovině příběhu) řečené nedostatky vynahrazují. (10.01.2010)

Do skutečných pohádkových legend 50. let tomuto dílu něco chybí, ovšem i tak jde o příjemnou podívanou. Mj. lze na ní pozorovat posun v otrlosti diváctva - zatímco vyšším ročníkům dříve způsobovala závěrečná scéna u šibenice nejednu těžkou chvíli, dnešní děti zodolněné Pánem prstenů a spol. se při jejím sledování pouze smějí. (26.12.2009)

Při vzpomínce na Steklého adaptaci Tylovy hry se každému, přes veškerou vlasteneckou snahu vybaví především hrůzostrašná scéna na šibeničním vrchu. Ještě hrůznější je však aspoň pro mne výkon Josefa Mixy v hlavní roli. Nicméně film má zajímavou atmosféru, skvělý obraz a kolorit, pompézní scény s vílami a o svátcích si vydobyl své místo na obrazovce. Zcela nadčasový je Vocílka, který nakuká Švandovi, že je muzikant světového významu a skrze jeho kumšt si nacpe vlastní kapsy. Podobně jako dnes Karel Peterka (a spol), který něco podobného nakukal Evě a Vaškovi. (18.07.2008)

Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %. (30.12.2007)