Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhá časť sfilmovaného romána Jaroslava Haška zachytáva osudy Josefa Švejka po ceste na front a napokon priamo v bojovej línii. Už počas cesty vo vlaku rozpráva Švejk nadporučíkovi Lukášovi svoje príhody, pričom nevedomky urazí generálmajora von Schwarzburga, ktorý s nimi sedí v kupé. Potom sa mu podarí zastaviť vlak a stratiť sa na stanici, kde v krčme pije jedno pivo za druhým a napokon sa vydáva pešo na cestu do Budějovic k svojmu regimentu... (STV)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (350)

Disk 

všetky recenzie používateľa

Druhý díl Dobrého vojáka Švejka nazvaný Poslušně hlásím mi přijde mnohem lepší než jednička, jelikož není příliš svázaný s předlohou (vyjma Švejkových nehod ve vlaku a budějovické anabáze, přičemž tyto pasáže jsou lépe zpracovány v loutkové verzi Jiřího Trnky). Jasně, chybí celá pasáž v Királyhidě a boží postava sapéra Vodičky, ale vše vynahrazuje výborný protiválečný závěr, který dává možnost mnoha interpretacím. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... () (menej) (viac)

Reklama

topi 

všetky recenzie používateľa

Stejný případ jako u Dobrého vojáka Švejka. Navíc okořeněný scénami z četnické stanice v Putimi s Jaroslavem Marvanem (strážmistr), Fandou Mrázkem (závodčí) a Jarkem Pižlou (Pepek Vyskoč), které bych pasoval jako nejkomediálnější scény v historii československého filmu! Tam co se odehrává, je prostě masakr!!! Poslušně hlásím spolu s Dobrým vojákem Švejkem můžu vidět kdykoliv a stále dokola. A Rudla Hrušínský byl v první elitě našich herců, zahrát Švejka a za 10 let pak pana Kopfrkingla - dvě zcela odlišné role - to je ukázkou génia, jakým Rudla bezesporu byl. ()

Arsenal83 

všetky recenzie používateľa

Jednička je špička všetkých vrcholov v tomto žánri, dvojka trocha zaostáva, napriek tomu je tu veľmi veľa pamätných výrokov: "Víte co to je, když se o někom řekne, že je degenerovaný? U nás v ulici bydlel jeden degenerovanej. Jeho otec byl polskej šlechtic a matka porodní bába. On zametal ulice a nechal si říkat pane hrabě.", ale hlavne záverečná scéna pri bombardovaní s najhumanistickejším posolstvom asi ktoréhokoľvek vojnového diela: "Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!" ()

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Film Poslušně hlásím je jakousi kompilací zbývajících tří dílů Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Autoři velmi podrobně vlíčili Švejkovu návštěvu četnické stanice v Putimi, ale další příběhy jsou již přepracované a narozdíl od prvního dílu jich velké množství chybí. V knize prošel Švejk při své budějovické anabázi polovinu jižních Čech, setkal se s mnoha postavičkami, typickými pro tehdejší český venkov i dobu. Poznal dezertéry, skrývající se před vojenskou policií, obyčejné vesnické lidi, podporující vše, co podkopávalo rakouskou monarchii, ale také malého českého človíčka, ze kterého úřad udělal nejdůležitějšího z důležitých. Scénář vybral pouze několik těchto figurek. Ve filmu se objevily historky s pocestným, starým ovčákem, žehrajícím na zhýralé poměry, a s pobožnou babkou, jež Švejkovi donesla bramboračku. Největší prostor však dostala kapitola, vyprávějící o Švejkově návštěvě četnické stanice.Tvoří více než třetinu filmu a jediným opomenutým zážitkem hlavního hrdiny je konání potřeby s ozbrojeným doprovodem. Už při eskortování do Písku se ve filmu objevují neautentické momenty. Román se nezmiňuje ani o ukradeném vozíku ani o záměně záměně závodčího s krávou, vedenou na porážku. Avšak teprve když se Švejk v Budějovicích konečně setká s npor. Lukášem, začíná se scénář se svou literární předlohou diametrálně rozcházet. Jsou vybrány jen určité příběhy z cesty 91. pěšího pluku na frontu a ztrácejí tak návaznost. Švejk byl od svého příchodu k regimentu několikrát zavřen, jeho zážitky s vězeňskými kumpány byly však úplně opomenuty. Také kapitola o zastávce v Kyrálihidě a zneuctěném maďarském poslanci Kákonyim byla, jako mnohé další, vynechána. Jaroslav Hašek dodiktoval své dílo až k okamžiku, kdy Švejk, vracející se ke svému regimentu z transportu ruských zajatců, přichází k prasečím hodům. Filmaři narušili tuto poslední idylickou scénu bombardováním, které zničilo celý tábor. Prvním, kdo se vyhrabal z trosek, byl samozřejmě dobrý voják Švejk. Zvedl se, oprášil a patetickou větou: “Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ ukončil ochuzené zpracování zbývajících dílů svých osudů. Nicméně, stejně jako předchozí Steklého film, i Poslušně hlásím stojí bezvýhradně na precizních hereckých kreacích předních služebníků naší Thálie. Hrušínského Švejk se ocitá v těsné konkurenci s putimským strážmistrem Flanderkou, ztvárněného mistrovským Jaroslavem Marvanem, který svého přihlouplého příslušníka prodloužené ruky rakouské policie kreslí se všemi finesami uceleného komediálního výkonu. Pásmo barvitých figurek dává příležitost mnoha dalším skvělých hercům, ať už je to František Filipovský v nádherně podané karikatuře »ctnostného« poručíka Duba, který nakonec skončí proti svým zásadám v podroušeném stavu v nevěstinci, filmaři neprávem opomíjený Milan Neděla v roli žravého Balouna a především excentrický Fanda Mrázek jakožto opilý závodčí, pověřený eskortováním Švejka do Písku. Je možné, že Hašek by s výsledným tvarem filmového pokračování svých Osudů patrně nesouhlasil anebo by byl zklamán, přesto se tvůrcům v čele s režisérem Karlem Steklým podařilo v rámci možností, daných dobou a finančními prostředky, dosáhnout naprostého maxima. () (menej) (viac)

Galéria (14)

Zaujímavosti (18)

  • Pro natočení exteriérů ve vesnici Putim vyrazil štáb do skutečné Putimi. Na četnické stanici můžete dnes najít pamětní desku s nápisem: "Zde se točila část filmu Osudy dobrého vojáka Švejka" a c. k. úřední tabuli s orlíčkem. (Landauer)
  • Švejk (Rudolf Hrušínský) je povestný svojou výrečnosťou, potrebou sa rozprávať a všetko komentovať. Avšak počas celého stretnutia so starým pánom, ktorý za neho zaplatil pokutu na vlakovej stanici, nevyriekol jediné slovo, dokonca ani počas rozlúčky v staničnom bufete. (AxelWers)

Reklama

Reklama