Violet Evergarden: film

Prvnímu filmu se mě nepodařilo dojmout ani trošičku tolik, jako tomuto poslednímu filmu, který celý příběh uzavřel. Troufl bych si říct, že příběh Violet Evergardenové byl už možná celkem perfektně uzavřen v seriálu, ale i tímto veselejším koncem nejde pohrdat. Vizuálnímu kabátku tohoto snímku se těžko hledá konkurence, poněvadž ten je zde prostě nádherný a v kině by opravdu silně vynikl. Hudebně je také Violet Evergarden opět naprosto pěkná. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších počinů, co jsem kdy viděl. (03.12.2023)

Film je docela slušným a sympatickým zakončením příběhu Violet Evergarden. Ovšem tím, že jsem čekal, že bude konečně rozseknutá celá situace s majorem, jsem předpokládal, že budu ronit potoky slz, autoři mě budou mačkat a ždímat ze mě každou slzičku a i když jsem byl dojatý, musím s politováním oznámit, že mě mnohem víc zasáhl příběh chlapce jménem Yurith, než celé vyústění hlavní dějové větve. Zkrátka vedlejší linie, kde Violet dělá svojí práci, pro mě byla emocionálně silnější, než velké finále. Možná to bude tím, že samotný příběh Violet je nakonec docela tuctový a odvíjí se přesně tak, jak by si ho dokázal vymalovat i průměrný divák romantických filmů s očekávanými zvraty a dějovými obraty v závislosti na uplynulé stopáži filmu. Pro většinu ostatních to asi nebude chyba, vždyť dostáváte přesně to, co jste chtěli, ale já prostě očekával něco víc. Violet Evergarden mě v seriálu přesvědčila, že hrát na emoce umí, ale hlavně že to dokáže efektivně a i tady ve filmu u mě některé pasáže zabrali (viz zmíněný Yurith), ale při samotném finále to najednou až tak dobře neklapalo a já se v důležitých momentech spíš utápěl v nádherných vizuálech a záběrech na noční moře a měsíc, než abych byl v zajetí hluboký citů. V určitou chvíli jsem si třeba spíš všiml, jak krásné má Violet oči, než abych byl zasažený z toho, že zrovna pláče... Je tu i možnost, že chyba bude u mě a že zrovna teď, když už mi pár dní není zdravotně zase nejlíp, mě romantika vlastně tolik nezajímá a až se u mě příště naplno probudí jaro, zkusím tohle celé znova a třeba se můj dojem změní, ale dneska dokážu jenom říct, že je to takové obyčejné, docela uspokojivé a v mnohém očekávané zakončení jednoho příběhu v nádherném grafickém i hudebním kabátku, kde mě občas něco chytlo a potěšilo (včetně vzpomínek na některé momenty ze seriálu a ukázek mnohých starých známých postav) a obzvláště jsem ocenil důraz autorů na význam dopisů a psaní vůbec, protože ta jedna věta ve stylu "Pokud něco nedokážeš říct, co kdybys to zkusil napsat..." má u mě docela smysl. 7,5/10 (05.06.2021)

Bohužel, pro mě osobně trochu nečekaně horší počin než minulý film. Víceméně se tím potvrdily dojmy, u kterých jsem se přistihl minule sám a nastiňuje tu i Jeoffrey: Violet je mnohem zábavnější a dojemnější, když skrz její práci zažíváme různorodé, šťastné nebo smutné příbehy postav vedlejších než sledování jejího vlastního příběhu. V režii chyba není, ale scénář jistý zdaleka není a předloha nejspíš nedovolila moc volnou machinaci nebo jiné silnější úpravy. Už v seriálu jsem myšlenkama a všemi přání doufal, že jistá důležitá postava Violetiny minulosti se znovu neobjeví na scéně, protože jak vhodně sloužila k vybudování Violetiny budoucnosti, tak ač to zní krutě, její návrat do doby přítomné by pro mě nevedl k žádnému radostnému, šťastnému přivítání, i kdyby to pro postavu Violet bylo zasloužené uzavření její linky a naplnění jejího celoživotního hledání. Pokud příběh je v něčem víc než úspěšný, tak je to schopné užívání tématu písemné komunikace k probuzení emocí, které by mluvené slovo pravděpodobně v podobném stylu a záměru nezvládlo, a všechny ony vedlejší příběhy obsahují minimálně představitelné a vhodné situace, abychom takový přístup ztvárnily. Tohle se ale nedá říct o hlavní lince Violet a majora, kam se psaní šroubuje násilně, stejně tak i šíleně přetažené emoce (povídání skrz dveře bylo akorát citlivé, ale finále naopak výrazně přiškvařené) s přespříliš vztahovačným chováním snad všech zúčastněných postav mělo na mé přijetí spíš negativní dopad. Chápu snahu z vcelku obyčejného romantického příběhu udělat něco epičtějšího, ale tohle není cesta. A tím se zase vracím k tomu, že jsem si mnohem víc užil reference příběhů minulých. Celkově mám nejraději onu poštovní skupinku lidí, i např. Benedicta v těch šílených kozačkách :-D Podobně je to i u poetického vykreslení světa Violet Evergarden, které Kyoťáci si nikdy nedovolí odbít; scenérie jsou snové, drtivě uklidňující a vždycky mám ze sledování těchto příběhů v rámci estetiky blažený vnitřní pocit. Stejným dílem opět děkuji Evanu Callovi za kouzelný hudební doprovod. Nemůžu říct, že by film byl špatný, ale není emočně úderný tam, kde by si to nejvíce přál. A když víte, že o to ve Violet hlavě jde, tak je výsledek relativně rozporuplný. Nepřesvědčivé 4* (11.06.2021)

Tohle je zakončení celého příběhu. Seriál jsem pořád doufal v další řadu seriálu, ale 140 minut stejně nahradí mnoho dílů. Vidět předchozí seriál je nutnost. Příběh se točí kolem nejdojemnějšího dílu seriálu, ze kterého využívá spoustu flashbacků a na jeho základě zde přidává další podobný příběh s malým dítětem. Zde se také skáče v čase. Dalším důležitým obsahem je Violetin vztah k Majorovi. Opět plno flashbacků a posun příběhu dále. Osobně mě nejvíce na seriálu bavilo polidšťování Violet. Zde je již "plně vyvinutá", takže se zde pouze recyklují dříve uvedené dvě věci. Děj tlačí dopředu Major. Citovou a smutnou stránku pohřební dopisy. Poutavý vizuál, plné oči slz a pěkná hudba. Kouzlo originality se po seriálu vytratilo, ale i tak je vysoký nadprůměr. Zvláště pak na obsah na Netflixu. (17.10.2021)

Dal bych maximum, ale nedám, protože SPOILER!!!!!! nesnáším ufňukané chlapy (dá se jim vůbec říkat chlapi?), kteří se obviňují a tvrdí, že svoji lásku ochrání nejlépe tím, že od ní utečou co nejdál a zahrabou se do země tak hluboko, aby je nikdy nenašla. Sice rozumím, proč se ze scénáristického hlediska občas takový charakter hodí, já bych je však strčil do pytle a poslal poštou (evidentně nejsem sám). Konec SPOILERu. Líbilo se mi, že ve filmu využili několik linek ze seriálu a zajímalo by mě, zda stará žena, provádějící v muzeu, byla Taylor. Čímž doplňuji, že jsem samostatně nekomentoval předchozí film, který je sice fajn, vnímám ho však jako výplň mezi seriálem a tímto důstojným filmovým uzavřením příběhu. P.S. Poštovní známka z konce filmu má nominální hodnotu (což je u známek naprosté informační minimum), je však bez označení názvu země (což je sice zřídkavé, například Velká Británie to však také neoznačuje). (12.07.2023)