Vrať se do hrobu!

Jako pohled do života mládeže těžko uvěřitelné, ploché, stereotypizující a laciné. Na druhou stranu jako reflexe dosavadního života zralého třicátníka ve světle nuceně připomenutých ideálů mládí o mnoho zdařilejší. Snad právě porevoluční doba změn přála upřímně angažovanému, společnost prostupujícího pohledu na sebe sama, minulost, současnost a budoucnost, více, než doba dnešní. Slabé ****. (20.08.2009)

,,Jak žijeme? Žijeme hrozně... Copak tohle je nějaký život? Vynést odpadky, přinést prachy, vyzkoušet děti... odpadky ven, děti domů, jdi do práce, nakup cestou z práce, vydělávej, angažuj se.... vynes odpadky! To je stereotyp, nuda, život o něčem, co tě nezajímá... Marná snaha o něco, co je ještě marnější... Vždyť my se neumíme ani odvázat, udělat něco pro radost, bez přičiny, prostě jen tak... třeba vylézt na strom!" :-) Hořkosladká cesta (ne)rozhodného člověka pomocí sociologického výzkumu do ztraceného mládí, přes radovánky, na dno až v trpké v podobě brzkého návratu do stáří... Milan Šteindler do třetice završuje výraznou účast na revolučních filmech z konce 80. let Pražská pětka - Kopytem sem, kopytem tam - Vrať se do hrobu!, tentokrát nejen jako ústřední herec, ale i poprvé jako režisér a částečně také scenárista. Ve vybraných scénách jde znát ještě silné ovlivnění poetikou Divadla Sklep, ale jako celek se tenhle film spíše zaměřuje na zachycení generační výpovědi své doby a spontánní mládeže (mimo jiné) pod vlivem uvolněné atmosféry před listopadem '89. Mimo komediální linie tenhle film v sobě tolik nadčasových myšlenek a přináší poutavý příběh ze života, který navzdory dobovým reáliím vypadl jakoby ze současného světa. ,,Svému osudu my sami přejeme. Zvítězíme, ustoupíme, prohráme? ... Nikdy se nevrátí pohádka mládí..." Výborná režie a scénář! Z vedlejších rolí rozhodně cenná účast Jiřího Valy v jedné ze svých poslední rolí (ředitel ústavu s legendární hláškou ,,Tak jste se nám pořád nevyhranil, Jakoubku" :-)). 90% (23.02.2017)

Skvělá komedie o vztazích s vážnějším přesahem. Film nastiňuje otázky týkající se zodpovědnosti, ztráty ideálů, ponoření se do stereotypů a šedi, revolty, svobody. Je mi jednadvacet, ale Víťův dialog s Janou v restauraci na mě docela silně zapůsobil. Kam směřuje jednání dospělých lidí? Co vlastně člověku dospělost dává? A co mu bere? Představa, že jednou nebudu tím bezstarostným študákem, vychutnávajícím si krásy všednodenního života, nebudu moct "blbnout" s ostatními a můj život se stane řetězem plnění (byť krásných) povinností, mě docela děsí. Asi půjdu vylézt na nějaký strom, dokud mám čas a můžu se těšit ze svého mládí. Protože ona pohádka se bohužel opravdu nikdy nevrátí. (364.) (10.05.2008)

"Víťo cpi se ,ať nám starý lidi nezasednou místa"...Nej filmový počin Víti Jakoubka (Steindlera), který vešel do historie kultovním scénářem, valnou většinou maturující mládeže, zrzounem Polívkou, úvodními/závěrečnými titulky, klečící H.Pawlowskou pronášející jedinou otázku a naprosto skvělým příběhem 31 (nebo 32?)letého Víti, který se na chvíli nechá poblouznit ztraceným mládím a nově objevenou láskou..."nikdy se nevrátííí, poháádka mlááádííí... (12.10.2011)

Jinak film vidíte ve 20ti jinak ve 40ti .... Chudí, spoutaní, Jen rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blaha. Lidé pracující mají nejvíc pout. Milence však pro ta pouta bolí hlava. Přesto však drahá na paměti měj, My že svému osudu i sami trochu chceme. Zvítězíme? Ustoupíme? Prohráme? Chtěl bych tě tu.. Spolu bychom rozhřáli snad ledy. Láskou v sobě také křídla dáváme. Chtěl bych se statečnou ženou vzlétnout naposledy. Mojmír Hušek ??? --profesor Jaroslav Spousta (15.02.2011)