Vrať se do hrobu!

Asi nejzdařilejší film Milana Šteindlera, i když to žádná sláva není. Nikdy jsem mu nepřišel na chuť a samotný výkon Šteindlera mě taky nikdy nenadchl. Já mám celkově problém se scénáři Haliny Pawlowské, ty její výplody jsou mi proti srsti. Vrať se do hrobu se pro hodně lidí stal předrevolučním kultem, pro mě však pouze průměrnou odrhovačkou. I tak dám za tři, protože další práce Pawlowské a Šteindlera už nemusím vůbec. (01.01.2021)

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

Tak to asi nerozdejchám, až přijdu za nějakou hezkou mladou holkou s cílem navrhnout jí inspekci mé postele a ona mě řekne, vrať se do hrobu ! V tu chvíli utržím asi největší KO mého života. Naštěstí jsem kluk šikovná a už mám plán jak i v padesáti oslním každou mladou holku. Do ucha píchnu kříž /pro balení křesťanek /, do nosu půlměsíc / pro balení muslimek / na hlavu si nastříkám barvy v podobě národní vlajky / pro balení nacionalistek /, na krk dám velkej pozlacenej řetěz / pro balení hip hoperek /, na tričko I´m rebel / abych zdůraznil svou odlišnost od konzumní společnosti /, na břicho si nechám vytetovat mapu Vietnamu / pro balení ženské části naši "skorovětšiny" v České republice /, záda nechám volný /pro balení výtvarně nadaných děvčat /, na záda si dám batoh / pro balení cestovatelek /, na nohy si navléknu sukni / pro balení lesbiček /, na jednu nohu si obléknu sportovní botu /pro balení holek sportovkyň /, na druhou nohu si obléknu Martenku / pro balení anarchistek /, na obličej si nasadím menší hranaté brýle a nasadím výraz světáckého všeznalce / pro balení intelektuálek / a kolem pasu si vystavím nejnovější typy mobilů všech značek / pro balení materialisticky založených holek /. Ještě jsem přemýšlel jak oslnit romky, ale to je o držku, náhodou bych jim to v posteli špatně udělal a ještě bych byl obviněn z rasismu a diskriminace, tak radši nic. No holky a která si mě, věčného mladíka po tomhle komentáři troufne poslat do hrobu ? (04.03.2008)

Návrat do studentských let v podání Milana Šteindlera je opravdu komický a rok výroby také umožnil perfektní zesměšní nejen podnikových straníků "jak po mně po deseti letech funkcionářskýho života můžeš chtít, abych byl přirozenej?" Jarda Dušek si tady předcvičil nefalšovaného Šmída z Kouře. Všudy přítomná atmosféra konce 80tých let s pankáčema, depešákama a s Víťou a jeho zoufalým pohledem. Po režijní stránce, jde podle mně o průměrný film a herectví Milana Šteindlera není zrovna lehce stravitelný. Tři tady rozhodně drží humorná stránka filmu. (12.11.2012)

Režisérský a herecký počin Milana Šteindlera působí na dobu vzniku poměrně odvážně, i když už se poměry do určité míry rozvolňovali, tak tahle poměrně ostrá, ale stále zábavná výměna mezigeneračních názorů, musela nadzvednout nejedno obočí. Zub času tomu bohužel dost ubral, ale věřím, že pro jinou věkovou kategorii ty hlášky už zlidověly. (30.06.2020)