Réžia:
Milan ŠteindlerScenár:
Halina PawlowskáKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Petr UlrychHrajú:
Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Dagmar Edwards, Tereza Brodská, Tomáš Hanák, Miroslav Etzler, Szidi Tobias (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Je to příběh Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, nahlížený s ironií a humorným nadhledem. Do bezstarostného Olžina dospívání zasahují stále více společenské normalizační poměry 70. let. V hořkosladké komedii se střídají bouřlivé komediální situace se slzami. Její hrdinové však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát, je platné a dobré. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (204)
Docela věrné zachycení života takové (ne)obyčejné rodinky po nastolení totalitního režimu. Příběhem i formou mi to trochu připomělo Kachyňovy Lásky mezi kapkami deště(akorát Šteindlerův film byl sledován z pohledu spíše ženského). Podobné je i rozdělení do různých pomyslných kapitol, které se potom na konci uzavřou v jeden celek. Výbornou roli zde má především Chýlková, která je jak komediální, tak i tragická(myslím postava, ne herecký výkon:). Potěšil mě i Pieczka jehož otec byl velice realistický, a to, že mu místy ani nebylo pořádně rozumět, přidávám spíš k plusům(holt větší autenticity, když byl Ukrajinec). Pro Petra Čepka to byla bohužel jedna z posledních rolí, ale tady se ještě vyznamenal. Pěkný, tragikomický film mající v sobě takovou zvláštní magiku. ()
Musím se přiznat, že začátek byl pro mne velmi těžký. Ačkoliv se film natočil v roce 1994, tak ani dnešní CGI triky nebo maskéři by nedokázaly udělat z Chýlkové 14ti leté dítě, když se vlastně narodila jako zralá žena. Takže scéna před školou, kde s aktovkou seděla na zábradlí, byla pro mě obrovským NE a já dostal sto chutí film vypnout. Ještě že se tak ale nestalo. Neboť jsem snímku přišel postupem času na chuť a mohl si tak vychutnat to skvělé finále! ()
Tak tohle se fakt povedlo. Dobře natočený film s dobrými herceckými výkony, kterým dominuje skvělý Franciszek Pieczka, jehož účast to celé silně povznáší. Chýlková ve své nejlepší roli a nezapomenutelný Radomil Uhlíř s magneťákem. Opravdu lehce z toho skutečně Kusturica dýchal. Šteindler, stejně jako Vorel, v dnešní době přešel na brakovou tvortbu a na kariéru estrádního šaška, který působí dojmem, že se pomátl. Škoda, že tito lidé, začali hledat jiné zájmy (hlavně dobře finančně ohodnocené) a tak, jak točili v před a krátce porevoluční éře, netočí dnes ani za mák a nerozvíjí tvorbu podobného ražení. 85% ()
Můj velmi oblíbený film, na který se ráda podívám, kdykoli jej v telce dávají. Halina dostala dostala od diváků na frak díky Banánovým rybičkám, nicméně některé její knížky jsem četla a všechny byly příjemně vtipné, přičemž humor nebyl laciný, byl ineligentní a sympaticky normální (ať si říká kdo chce, co chce). Je skvělé, že Milan Šteindler Díky za každé nové ráno natočil. Je to výpověď tehdejší doby, společnosti, rozdílů kultur, výborně obsazené a perfektně zahrané, směšné a dojemné zároveň. ()
Tradiční "vtipný" výprodej života bulvární celebrity a mizerné scénáristky, která si tímto postavila "pomník". To kdyby každý dostal peníze, kameru a hrstku herců, tak by většina filmů vypadala takhle. Tragika není české kotlině vlastní a tak se většinou díváme na svůj život shovívavě s nadhledem - falešná česká laskavost. Hlavně když nás výborně vyživuje bulvár. Proč zrovna český divák musí být zásobován intimními podrobnostmi z rodinného života Haliny? Co je na tom tak extra? ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (15)
- Film byl vybrán jako zástupce českého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1995. (orkadimenza)
- Režisér Milan Šteindler vzpomínal na inspiraci pro postavu otce (Franciszek Pieczka): "Předlohou byl tatínek Haliny Pawlowské a já nezapomenu, když jsme u nich pracovali, jak se vždycky otevřely dveře, její tatínek mlčky vešel, na stříbrném tácku nesl tři panáky vodečky, talířek s nějakou zakuskou, klobáskou nebo tak něčím, mlčky jsme to do sebe lupli, protože on nechtěl rušit, proto nemluvil, pokývali jsme, jako že si rozumíme, a on zase mlčky odešel." (NIRO)
- Podivín (Radomil Uhlíř) má maďarský kazetový magnetofon BRG MK27 vyráběný v roce 1980. (sator)
Reklama