Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Je to příběh Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, nahlížený s ironií a humorným nadhledem. Do bezstarostného Olžina dospívání zasahují stále více společenské normalizační poměry 70. let. V hořkosladké komedii se střídají bouřlivé komediální situace se slzami. Její hrdinové však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát, je platné a dobré. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

TV spot 1

Recenzie (204)

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Oj. Tak asi takhle. No když bude 14 - ti letou dívku hrát nepříliš pohledná 30 - ti letá paní, tak to asi většina pozná. Nejenom, že jsem to poznal, ale neuvěřitelně mi to vadilo. Nebylo to však jediné co mi na tomto počinu vadilo. Vadilo mi vlastně, že vůbec vznikl. Nedovedu ho ani pořádně zaškatulkovat. Bezesporu se tváří jako takový ten typ komedií, který každý jako komedii označuje, ale vlastně se nikdo ani nesměje. Za zmínku v tomhle filmu stojí snad svérázný přístup k filmu, kdy film je vlastě podaný jako takové vyprávění se vším všudy a za zmínku stojí ještě role i výkon toho Poláka, jehož jméno si netroufám skloňovat. Zbytek je taková omáčka bez výrazné chuti. Hvězdička maximálně. ()

majky19 

všetky recenzie používateľa

Nevím proč, ale tento film mě příliš nenadchnul. Snímek je koncipován jako hořká komedie s autobiografickými prvky, podle knižní předlohy Haliny Pawlovské. Sám se sobě divím, že dávám relativně vysoké hodnocení, když v devadesátých letech vznikly zcela jistě podstatně lepší filmy než je tento, ale Ivana Chýlková se mi (nejen) ve filmu moc líbila a zahrála svůj standard, a především pro mě úplně neznámý Franciszek Pieczka v roli tatínka byl jedním slovem výborný a společně s Ivanou Chýlkovou bezesporu největší tahoun celého filmu. I když jinak snímek divákům žádný velký estetický zážitek nepřinese, a o komediálním žánru mám také trošku odlišné představy, tak úplný propadák to jistě nebyl, ale žádné veledílo to také nebylo. ()

Reklama

Rex Mundi 

všetky recenzie používateľa

Výborná čierna komédia á la Emir Kusturica, plná farbistých podobenstiev o tragikomike života v časoch socializmu, dievčenskej puberty i dospelosti a to všetko v uletenej rodine so svojským oteckom na čele a zástupom ukrajinských príbuzných v závese. Milan Šteindler ma skvelou réžiou veľmi prekvapil, väčšine hercov vzdávam hold za výborné výkony, ale Franciszek Pieczka je jednoducho fantastický a Halina Pawlowská tomu dala úlohou umrnčanej Vasiliny korunu. ()

marhoul 

všetky recenzie používateľa

Můj velmi oblíbený film, na který se ráda podívám, kdykoli jej v telce dávají. Halina dostala dostala od diváků na frak díky Banánovým rybičkám, nicméně některé její knížky jsem četla a všechny byly příjemně vtipné, přičemž humor nebyl laciný, byl ineligentní a sympaticky normální (ať si říká kdo chce, co chce). Je skvělé, že Milan Šteindler Díky za každé nové ráno natočil. Je to výpověď tehdejší doby, společnosti, rozdílů kultur, výborně obsazené a perfektně zahrané, směšné a dojemné zároveň. ()

robbiee 

všetky recenzie používateľa

[imdb: 7.2/10] | me: Po údernom začiatku plnom výborného humoru hlavne v podaní Franciszka Pieczku prichádza pomalý presun k lyricko-epickej forme, ktorá už pôsobí úplne inak, len nie komicky. Očakávania zo smiechu chladnú a film vsádza na hlbšie myšlienky, ktoré už s vtipom nemajú nič spoločné. Každopádne vďaka za pána Pieczku, ktorý pôsobí celý čas ako isté oživenie. Je možné celý film vnímať aj pozitívnejšie - na to sa ale do neho netreba púšťať s očakávaním komédie (hoci prvá štvrtina filmu dobre pobaví). ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (15)

  • Podivín (Radomil Uhlíř) má maďarský kazetový magnetofon BRG MK27 vyráběný v roce 1980. (sator)
  • Filmové jméno Renaty Beccerové je zároveň hereččinou civilní přezdívkou, která vznikla z prvních písmen jejího jména a přijmení. (sator)
  • Když policisté pod falešnou záminkou zadrží cestovní pas Olgy (Ivana Chýlková), ztropí Hakunděk (Franciszek Pieczka) scénu, že bez něj se už Olga nedostane na Západ. S cestovními doklady to bylo ale složitější, existovaly tři typy: pas do socialistických zemí, pas do socialistických zemí a Jugoslávie, a pas do kapitalistických (západních) zemí. Na pas nebyl nárok, člověk si mohl požádat, ale běžné bylo jeho zamítnutí, a to přesto, že ČSSR signovala Helsinskou deklaraci, která obsahovala právo občana svobodně cestovat. Další krok k cestě na Západ byla žádost o povolení výjezdu, nutné často bylo pozvání někoho z valutové ciziny, žádost schvaloval zaměstnavatel, případně škola, dále domovní důvěrník. Dalším krokem byla žádost u banky o přidělení kapitalistických deviz. Tato žádost byla často zamítnuta. (sator)

Reklama

Reklama