Zůstat naživu

Zo Stalloneho pera a pod jeho taktovkou nevznikol len Rocky, ale aj sequel k Horúčke sobotňajšej noci. Našťastie dal Sylvester na Rockyho slová, že nevie spievať ani tancovať a herectvo i to ostatné prenechal povolanejším. Johnyho fyzičke ale dohovoril iba v tom najlepšom. Príbeh je z tých jednoduchších, John Travolta alias Tony má na háku svoju priateľku a iná kráska zas Travoltu. Do toho plniaci sa sen o dobývaní Broadwaya, tóny Bee Gees, tanec, tanec a ešte raz tanec. Ten zo začiatku nič moc, ako sa však začnú komplikovať vzťahy a aktéri presúvajú do finále elektrizujúce napätie je viac než hmatateľné, svoje tomu pridáva moc pekná zostava ponurého muzikálu "Satanova ulička". Isteže by sa dalo veľa namietať do naivity vzťahov charizmatického tria, ale povedzme si úprimne, v mnohom zrkadlia svet zaľúbených. Ten tiež nebýva premyslený a logický. Film sa stal divácky úspešným a myslím, že zaslúžene. Prečo potom o ňom už dnes nikto nevie? Asi preto, že žánrovo v Stalloneho kariére vyčnieva zhruba tak ako v prípade nešťastného debutu, popritom rozpráva rovnakú pesničku ako v prípade Talianskeho žrebca a čo sa týka Johnnyho, tam hrá predsa len druhé husle. (16.10.2016)

Pokračování Horečky sobotní noci se na rozdíl od svého úspěšného předchůdce dočkalo extrémně negativních ohlasů. Kritici film strhali za to, že nahradil dramatickou hloubku původního snímku sérií kýčovitých tanečních sekvencí. Pro milovníky osmdesátkové éry křiklavého nevkusu a „hard body“ filmů je to ale lahůdková guilty pleasure. Jde o jediný režijní počin Sylvestera Stallona, v němž sám nehraje (pokud nepočítáme drobné hitchcockovské cameo). Roli krále sobotních diskoték Tonyho si zopakoval John Travolta, který tentokrát před natáčením strávil několik měsíců ve fitku. Z jeho fyzické proměny pak Stallone udělal hlavní atrakci filmu, který je z velké části přehlídkou Travoltovy vyrýsované postavy. Nejzábavnějším rysem filmu je fakt, že si z něj Stallone udělal v podstatě taneční variaci na Rockyho. Spousta děje se odvíjí v rytmických montážích, které do osmdesátkových filmů přinesl právě Rocky. Podceňovaný amatérský tanečník Tony, usilující o kariéru profesionála, v nich prochází tanečními zkouškami, těžkým fyzickým tréninkem a zároveň překonává svoji nejistotu a emoční nevyrovnanost, aby mohl všem pochybovačům na konci vytřít zrak. Napjaté vztahy mezi ním a zkušenou tanečnicí Laurou pak kulminují v závěrečném tanečním vystoupení, které je de facto pojaté jako souboj. Finální show je dokonale přeplácanou přehlídkou osmdesátkové videoklipové estetiky. A věřte mi, takovou výstřední audiovizuální masáž zažijete jen párkrát za život. (18.08.2023)

K tomuto filmu jsem se dostal koncem osmdesátých let na videu s příšerným dabingem. Sice se tváří jako Horečka sobotní noci II, ale kromě Travolty a hudby Bee Gees s touto legendou nemá nic společného. Jde o typický taneční muzikál - hodně jednoduchý scénář, důraz na hudbu a tanec. Bavit se budou hlavně ctitelé tance (ten je ale poplatný své době, a bohužel ji nepřežil) a Travolty (za zmínku stojí, že ho Stallone donutil zamakat na postavě, a je to sakra vidět). V tomto filmu se poprvé objevila věčně druhá Cynhtia Rhodes; pokud nevíte, o koho jde, vzpomeňte si na takovou opravdu krásnou krátkovlasou blondýnu z Flashdance a Dirty Dancing. (06.05.2005)

Překvapení, poskakující tanečníci v elasťácích mě skutečně bavili, příběhově se sice nejedná o nic převratného (Tony Manero prožívá milostné vzplanutí). Nepokrytě jsem fandil Cythii Rhodes, která v mých očích jasně válcovala tu namyšlenou studenou fuchtli. Pro mě překvapení tohoto roku, protože jsem k filmu přistupoval jako k jasnému kandidátovi na odpad. Hudební směs výživná (hlavně písnička od zcela neznámého Tommy Faraghera - We Dance(So Close To The Fire) a Sly za kamerou (i v jedné scéně, kdy se na ulici šťouchne s Travoltou) ukázal svou velikost. 55% (09.11.2010)

Patrně nikoho soudného by nenapadlo, že by film o broadwayském baletu měl napsat a natočit někdo jiný než známý elastický labuťák Sylvester Stallone. A já bych si moc přál vidět, kterak svým svěřencům režisérsky předtančoval jejich party. Nicméně výsledek mne nepotěšil, i když bych na Satanovu uličku určitě zašel raději než na klasického Louskáčka. To však není žádné vítězství, protože kdyby žádný balet nikdy nevznikl, tak by můj život rozhodně nebyl o nic chudší. Ale zpět k filmu. Přerod brooklynského arogantního parchanta v manhattanského arogantního parchanta mě vůbec nebavil, nicméně hudební doprovod mi byl sympatický a poskakování na jevišti mi na tváři několik ironických šklebů také vykouzlilo. (03.02.2014)