Rocky II

První Rocky byl hlavně o emocích při sledování ne zrovna dokonalého člověka vypracovávajícího se z nuly na vrchol. Naopak ve dvojce už žádné emoce nejsou i když vypráví takřka ten samý příběh. Scénář je sice poměrně slušný, ale tápající režie mu podráží nohy a tak i klasické "trademarkové" scény jsou jen slabý odvar toho co byly v prvním díle - například skvělá a notoricky známá tréninková scéna se změnila na zosi na způsob běhu Terryho Foxe a i závěrečný souboj je nezajímavě natočený a plný klišé. 5/10 (12.03.2007)

Po prvním zhlédnutí Rockyho 2 jsem teprve plně začala rozpoznávat a chápat jeho kultovní status. Akcí i hláškami nabušené pokračování. Namakaný Sylvester Stallone coby charakterní "Italský hřebec" se svou typickou sebekritikou a "Rockyovským" humorem (scéna při natáčení reklamy a předčítání textu mě odrovnala:) A samozřejmě tradiční Rockyho trénink za doprovodu slavné melodie Billa Contiho. Carla Weatherse jsem vždy měla zapamatovaného jako Dillona z Predátora. Nyní v něm už však budu vidět také drsného šampiona Apollo Creeda. "Rocky, máte poškozený mozek?" - "Já ho nevidím", "Můžete mi nejdřív spravit oko?" - "Jak se cítíte?" - "Nikdy jsem se necítil tak dobře." (22.11.2010)

Byl pozdní dubnový večer, počasí ponuré, výrazně deštivé. Navíc neměnící se v příštích 24 hodinách. Volba pro zvednutí nálady padla na sérii Rockyho. Navíc druhý díl je takový melancholicky smutný kousek, takže pěkně podkreslil tu náladu. Rocky Balboa tu působí jako hroznej pitomec. Dělá ze sebe strašnýho chudáka, život si s ním po prvním díle nemazlí, dělá co může, je skromný, pokorný – prostě náš frajer Rocky. A pak po úvodní nakládačce od Apolla přichází odveta, která je stejně tak brutální a vy víte, že tohle je prostě ten Rocky, kterého máte tak rádi. (07.05.2021)

Už úvodní noční scéna, kdy jsou za zvuků skvělé Contiho hudby a kvílení houkaček, odváženi Rocky a Apollo do nemocnice, výborně navnadí a zároveň naváže na závěr prvního dílu. Vynikající pokračování legendárního snímku, které nápaditě zrežíroval sám Sylvester Stallone a film, který v několika scénách dokonce překonává původní klasiku z roku 1976. (17.11.2009)

„Myslíš, že máš poškozenej mozek?“ – „Dyť žádnej nemám.“ Dle zdejších reakcí jsem čekal výrazně slabší odvar jedničky. A ano, dvojka sice předchůdce nepřekonává, ale je jen o něco málo horší, rozhodně to není nic fatálního. Už tu není tak dobře fungující romantika, ale to bych připisoval hlavně tomu, že tentokrát je ve středu zájmu spíš sociální podtext. Teď totiž Rocky nebojuje o přízeň své milé, nýbrž o holé živobytí. A pohled je to dost smutný. Nečekal bych, že ho někdy budu tak moc litovat (vždyť mu s výjimkou Mickeyho vlastně nikdo nedal pořádnou druhou šanci). Čímž se dostávám k postavám. Všechny vedlejší role jsou o něco slabší než v jedničce s jedinou výjimkou a tou je právě stařičký trenér-motivátor, který byl fakt skvělý. Zápas jako takový mi přišel ve dvojce zdařilejší, ovšem jednička zas nabídla lepší závěr. A i dojímavé scény fungují, jak mají (např. Rocky u lůžka). Za celý film se mi tak výrazně nezdála vlastně jen hrdinova reakce na syna. Proto dávám slušné 4*, pořád spokojenost. „Čteš pěkně.“ – „Díky. Ty zas pěkně Ižeš.“ – „Díky.“ (13.07.2016)