Všetko, všade, naraz

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

Měl jsem zkazky o tom, že to je hovadina. N8pad byl zajímavej, originální a měl potenciál. Jenže pak některé scény byly za hranou trapnosti a nevkusu. A někdy ve 2/3 se přidala taková míra patosu, jakou jsem snad ještě neviděl a k tomu balík nudy. Chápu, že tvůrce chtěli sdělit nějaké poselství, ale za mě to bylo zbytečně přehnané a myslím si, že i účelové, protože na podobné hovadiny někteří kritici slyší. # příběh *** | hudba *** | humor – | akce *** | napětí * | pustil bych si znovu * (05.02.2024)

* za pasáž se šutry, která měla trvat půl hodiny a být bez dialogů, prostě jeden záběr takhle na konec celýho filmu a byl by to aspoň solidní trollfilm, takhle totální galimatyáš, v jistým smyslu ještě nihilističtější než celý MCU, s rádoby dojímacím, rasově stereotypizujícím rodinným dramatem pohřbeným pod nekonečnou salvou kreativních výronů, fujtajxl. (24.07.2022)

// Šílená jízda, ovšem způsobem, který mě samotného překvapil. Takhle moc jsem se totiž u filmu nenasmál už hodně dlouho! Pasáž s kolíky nezapomenutelná, stejně jako kameny, ledvinka, nebo víceméně polovina celého filmu. Kino jednoznačně pomáhá ve druhé části, kdy tempo trochu zvolní - ale fakt jen trochu. Zkrátit o 20 minut a je to dokonalé. Takhle je to furt geniální, ale "jen" za 9/10. (03.07.2022)

"Verbal plave v odpadu, film v červených číslech? To mi zvedne náladu, zacuká mi v tříslech!" Bohužel ne, cukalo, resp. tikalo mi jen levé oko. Přitom já si po pobytu na pustém ostrově nové lacláče kupovat nemusel, na rozdíl od verbala, kterému se při sledování Švýcaráku otvírala kudla v kapse. Mrtvolné prdy, zachraňující suicidálnímu houmlesákovi život, jsem, i přes nezvládnuté finále, ocenil třemi silnými hvězdami. Ovšem tohle All at Once byl děs a čiré utrpení. Natahované jak žížala, divoký střih, hnusné (a imho zbytečné) stroboskopické efekty a mezi multivesmíry děj skákal jako režisérská koza na ledu, furt dokola. Infantilní pokusy o vtip (anální kolík a spol.), hromada přemoudřelých keců a ze zdivočelé kreativity uplácané mývalí lejno. S vysoce sofistikovanou mantrou pro lůzry: Tvoje síla je v tom, jak jsi úplně ve všem špatná. Bože můj. Že já trouba starej, když mi včera u dveří mňoukala fantazie, že by zase jednou chtěla na špacír, nevzal na procházku raději čičinku Babydoll, s jejími útěky z k neunesení hnusné reality do lepších vesmírů. (02.06.2022)