C'mon C'mon

Pekné kompozície New Yorku, vážna hudba aj vkusný filter... žiaľ, cítil som trošku z toho faloš. Neveril som niektorým scénam, aj napriek dobrému detskému výkonu a štandardne dobrému Joaquinovi. Štruktúra stála viac na chvíľkových pocitoch (než koncepte road-movie) a tie pocity nie stále u mňa (za)fungovali. (31.03.2022)

Matka devítiletého syna se musí dočasně postarat o jeho otce, se kterým se rozvedla a který má bipolární poruchu, tak poprosí bratra (Joaquin Phoenix) o hlídání. Ten ho s sebou vezme do New Yorku a New Orleans, kde nahrává rozhovory s mládeží na téma "jak si představujete budoucnost?", během čehož se začnou navzájem sbližovat. Civilní uvěřitelný herecký výkony, decentní ambientní soundtrack, krásná černobílá kamera tomu dodává starosvětskej nádech a atmosféru. Křehký, smířený, citlivý, dojemný, obyčejně výjimečný, prostě život. A24 opět nezklamali, jeden z letošních nejlepších. (23.12.2021)

RECENZE: Filmová esej C'mon C'mon s Joaquinem Phoenixem i přes mnohá klišé baví. Téma vztah dospělý-dítě je filmaři z celého světa všeobecně vyhledávané již od dob Chaplinova Kida. Když už se však tvůrce rozhodne znovu sáhnout po "věčné" látce, musí předem nalézt alespoň jeden ozvláštňující aspekt, originální klíč, který ohranému motivu přidá na novém pohledu. Tedy spíše než co se tentokrát nabízí otázka jak. Snímek C'mon C'mon více než hraný film, byť s divácky vděčným základem, zpodobňuje opojnou audiovizuální esej o sblížení novináře Johnnyho, v přesném podání neselhávajícího Phoenixe, se svým synovcem Jessem. Na společné cestě plné otázek se společně zabývají vizí budoucnosti, jeden druhého odhalují a zároveň konfrontují vlastní názory na svět, jež je postupně spojují dohromady. Úvahový film se vůbec málokdy vidí, zvlášť dnes v záplavě diváckých senzací. Vždy navíc potěší, když se nezávislému filmu, který má co říct, podaří proklouznout do širší kino distribuce a nikoliv jen na festivalové uvedení. I co do formy má C'mon C'mon co nabídnout. Předně je černobílé a tím i přirozeně atraktivnější, což se v době digitálních omalovánek vděčně vyjímá. Zároveň je nad míru zajímavé povšimnout si jeho narativního vzorce a rovněž úplné absence dějové dynamiky. Ve výsledku však zamrzí, že jakkoliv je to film formálně nevšedně zajímavý, vnitřně uklidňující a obsahově až neskonale upřímný, není tak oslnivý jako některé jiné tituly z dílny americké nezávislé produkce, která k mému velkému zklamání v posledních let, až na drobné výjimky typu The Florida Project, bohužel upadá do zapomnění, popřípadě si nachází cestu jen k omezenému publiku. Pokud ale toužíte po filmu, který vás uklidní, rozesměje i dojme, pak je černobílé C'mon C'mon ze současné nabídky kinosálů ideální volbou. Vyhozený čas ani peníze to jistě nebudou. 70%. (10.02.2022)

C´mon C´mon akoby ku mne vykukol z deväťdesiatok, pričom ma mrzí, že vtedy nebol aj nakrútený, asi by som mu hneď naparil plný počet. Takže chyba bude tak trochu na mojej strane, že som film plne nedokázal doceniť aj v dnešnej dobe. V podstate je Phoenix najmenej zaujímavá postava, ona tu len existuje a príliš sa nevyvíja, čo nie je ale chyba, pretože jeho synovec a predovšetkým sestra sa ventilujú až až. Bohužiaľ tu zaznie toľko múdier, čo nemyslím ironicky, že sa toto dielko nedá na jedenkrát stopercentne vstrebať. Prehovory detí o budúcnosti a čítanie z knižiek by som si najradšej vypočul so zavretými očami a občas zvuk zastavil, a mal tak viac času nad nimi popremýšľať. 70% (02.10.2022)

Malý jednoduchý filmeček o vztahu bezdětného, pozdního čtyřicátníka s jeho odcizeným synovcem. Hlavně reputace předchází a kritici chválí, musím jenom upozornit, že film má svou vlastní atmosféru, trochu přesahu a velmi, velmi pomalý děj. Přesto nečekejte nějaký přehnaný herecký koncert, Phoenix jede tak trochu na půl plynu (což bohatě stačí k tomu být na vrcholu letošních hereckých výkonů). Pár festivalových cen si film pobere, a za rok, dva si na tento černobílý malý klenůtek málokdo vzpomene. 75 % (07.02.2022)