C'mon C'mon

Kdo měl někdy tu čest, musí uznat, jak tomu filmu se daří být stejně nesnesitelným jako libovolný "otec v domácnosti kolem čtyřicítky" (TM). Spoustu těch záběrů najdete na zdech reklamek, spoustu těch pronikavých one-linerů budou mít napsaných ve svých moleskinech lidi, co chodí do kina Přítomnost a na budoucnost se dívají optimisticky kvůli výsledkům studentských anket. Nesnesitelně gentrifikovaný film, terapeuticky pracující s ohranou premisou "řešení v jednoduchosti a bezprostřednosti dětské optiky". Inu jak to bývá, když děti píše dospělák. (26.01.2022)

Konečně jsem se po sto letech podívala zase do kina! No byl to zážitek, jako bych tam byla poprvý v životě. Ani nevíte, jak mi kino chybělo. Ta atmosféra, to je prostě něco úplně jinýho, než když koukáte doma u telky ve starejch teplákách a s talířem brambůrek na břiše. Ale abych pořád nemluvila o svým zážitku z biografu, vrhnu se na recenzi. Mám ráda filmy, který vás donutí se zamyslet, a přesně o tom byl i tenhle. Spíš filozofickej se špetkou dramatu ze života, než o nějakých výbuchách a rychlým spádu. Ono se vlastně nic moc v příběhu nepohne. Připadáte si, že koukáte na dokument o jedný celkem obyčejný rodině v Americe, která má svoje problémy jako každej jinej. Hlavní postava je úžasnej Joaquin, kterej je naprosto boží jako vždycky (jak to ten chlap dělá??) - muž ve středním věku bez manželky a přítelkyně, který jezdí po Americe a ptá se dětí na jejich názor na svět a na život. Nevím, jestli jsou jejich výpovědi skriptovaný, předpokládám, že jo, ale to je nedělá o nic míň dojemný. Aspoň třikrát jsem měla na krajíčku a jednou i víc než to. Pořádná citovka, to vám řeknu. A sledovat, jak se postupně prohlubuje vztah malýho kluka a jeho strejdy, je krásný. Ty dva spolu mají tak hezkou chemii. Co víc dodat? Jenom tu vypíchnu pár scén, který mě naprosto dostaly - řvaní v parku, závěrečný titulky s výpověďmi dětí, rozhovory bráchy a ségry, scény s tátou, rozmluva o pamatování společných vzpomínek. Hodnocení: černobílá tomu dodává skvělý kouzlo/10 (17.03.2022)

Obecně moc nevěřím těm větám, které se dávají na filmové plakáty - a v případě plakátu ke C'mon C'mon a větě ,,vřelé filmové objetí'' jsem byla velmi skeptická. Ale musím říct, že vřelé filmové objetí na tento film padne naprosto dokonale. Možná to bylo tím, že tento film jsem viděla v době, kdy jsem přesně něco takového klidného a jemného a citlivého potřebovala, možná to bylo tím, že prostě mám ráda herectví Joaquina Phoenixe, možná všechno dohromady. Každopádně vím, že tento film mě okouzlil, zahřál u srdce a z kina jsem odcházela s pocitem naprostého klidu. Doporučuju. (23.01.2022)

Jestli existuje něco, co mě nikdy nepřestane fascinovat, je to ten magickej půvab moderních černobílých filmů. Režisér Mike Mills ve snímku 'C'mon c'mon' tenhle estetický element mistrovsky využívá, a jeho formálním jazykem vypráví o vztahu mezi synovcem Jessem (Woody Norman) a jeho strýcem, žurnalistou Johnnym (Joaquin Phoenix), a jejich cestě napříč New Yorkem a New Orleans, na kterou oba nikdy nezapomenou. Mills snímek koncipoval jako hořkosladkou filmovou esej o humanismu, tudíž příběh často prokládá lyrickými scénami z minulosti protagonistů, anebo neskutečně působivými reportážními intermezzy s rozhovory přistěhovalců, kterých se Johnny ptá na zdánlivě banální otázky, ale dostává od nich nesmírně hloubavé odpovědi, jež dávají divákům naději v lepší zítřky...... Co dodat? Čím víc je Joaquin Phoenix starší, tím víc je talentovanějším hercem. Ten chlap je prostě neocenitelnej poklad. (28.12.2021)

Joaquin Phoenix je výborný herec, o tom rozhodne nejdeme polemizovať. Ale tento film na mňa pôsobil až príliš obyčajne a lyricky. Celé to bolo také mdlé a bohužiaľ, musím použiť aj slovo nudné... Najzaujímavejšie z celého filmu bola samotná tvorba dokumentov, keď sa detí pýtali, ako si predstavujú budúcnosť. To jediné ma bavilo. Ale ten vývoj vzťahu Johnnyho a Jesseho, to ma nijako nezaujalo a aj keď to malo zopár zaujímavých fáz, ako celok to bolo pre mňa proste ťažkopádne. (16.04.2022)