Reklama

Reklama

2067

  • Austrália Subject 14 (pracovný názov) (viac)
Trailer 5

Obsahy(1)

Je rok 2067 a lidstvo přežívá jen díky umělému kyslíku, který ovšem způsobuje onemocnění dýchacích cest. Jedinou nadějí na záchranu populace je Ethan Whyte (Kodi Smit-McPhee), který se má pomocí časového portálu vydat o 400 let dopředu a přinést lék. (fisus)

Videá (2)

Trailer 5

Recenzie (32)

noriaki 

všetky recenzie používateľa

Na těhle nízkorozpočtových sci-fi bývá kvalitní akorát námět. Tenhle k němu přidal i slušný vizuál a hlavního hrdinu s působivou hereckou minulostí. Ani tak to nestačilo na kdovíjaký film, protože režisér všechny tři trumfy rozředil utahaným příběhem a neschopností vést postavy. Když jsem poněkolikáté trpěl u zdrcující scény podbarvené epickou hudbou, bylo mi trapně i za něho. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Snimek mel premieru na filnovem festivalu v Adelaide.Je to pusobive dilo s omezenym rozpoctem. Dialogy jsou banalni. Dozvite se, ze nase preziti muze zaviset na ujisteni, ze je tu milujici dedecek. Pritom jsou zde zajimave myslenky, ale tvurci nevedi, jak je rozvest. Reziser a scenarista Larney ukazuje distopickou spolecnost ve stylu Blade runnera.Asi si uvedomoval jak hloupa je zapletka ,ale nic pro to neudelal. A film smeruje do vod becek. Nektere postavy nejdou hloubeji nez karikatury. Je to obehrany model kdy jeden vybrany zachrani lidstvo od katastrofy, zatimco my ostatni si muzeme zchrupnout. Podobny styl filmu jsou superhrdinove. Neberte hloupe filmy vazne. Larney film vazne bere a mimo jine varuje pred klimatickou krizi. Prednostmi snimku jsou estetika a atmosfera. ()

Reklama

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Rád bych dal víc, ale ta druhá půlka to dost pokazila, jelikož se strašně (a úplně zbytečně) vleče, je v ní hromada citového vydírání a patetických scén a i když mě celou dobu zajímalo, jak to dopadne, u poslední půl hodiny už jsem docela trpěl. Přitom kameru ten film má slušnou, vizuál je skvělý a děj - jak už jsem psal - mě zaujal. Režisér z toho asi chtěl mít velkofilm, ale na to bylo třeba ještě hodně zapracovat na scénáři, protože dva herci chodící pořád dokola na stejném místě dvě hodiny fakt neutáhnou. A neutáhnou ho ani útrpné flashbacky, ani přehršel citového vydírání (btw, hlavní hrdina co 10 minut brečí...) - prostě a jednoduše to nefunguje, i když by mohlo. A nevyhne se to ani časté předvídatelnosti a ve finále z toho vypadne ta myšlenka, kterou člověk od začátku odhadoval. Škoda, no, Austrálie většinou umí dobře, ale tady se to holt nepovedlo... 2* ()

h0n24 odpad!

všetky recenzie používateľa

V našem reálním světě, v roce 2020, kdy všude hrozila korona, australský student Germain Tobar přišel na převratnou myšlenku. Matematicky dokázal, jak by bylo možné cestovat v čase a zároveň neporušit "dědečkův paradox". A tedy, že pokud budeme cestovat v čase, to co uděláme, ovlivní i přítomnost. Schválně si to dohledejte, jeho studie se jmenuje "Reversible dynamics with closed time-like curves and freedom of choice". ### Zpátky k filmu 2067. Tohle mohl být parádní karťas. Ale není. Zničí to váš mozek do poslední mozkové buňky. Je to pomalé. Nudné. Chcete u toho umřít. Ale pokud to z nějakého důvodu vydržíte, na konci to začne dávat smysl. A to jen proto, že poslední scéna byla dotočena. Autoři se dostali k převratné myšlence Germaina Tobara. ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Což o to, vizuál je vypiplaný a líbil se mi, i když v té části z roku 2067 vykrádá původního Blade Runnera. Ale poslabší je to dějově a herecky. Například půl hodiny trvá, než se dostaneme k zápletce, což je fakt hodně, a to běhání džunglí rovněž působí natahovaně a zmateně. Navíc jako by se příběh o 400 let dopředu odehrával na ploše sto krát metrů, protože kluk nejde nikam jinam, jen se pohybuje od "žampionu k bedle" (parafrázuji písničku českého zpěváka Helekala), ale nikdy nejde hledat nikam dál, jen na tom kdoví čím vymezeném území. Celá ta podzápletka s tátou, mámou a zlounem je tak okatá a očividná, že moc napětí nepřináší, a stejně nedává logicky moc smysl. Ani v rámci pravidel nastavených pro tento příběh. Nejtragičtější jsou však všechny ty dojemné a uplakané scény, kde pláče každý - a nejčastěji překvapivě hlavní hrdina (nesympatické, zamindrákované, hubené a ubrečené a neustále fňukající hovado - to je mi tedy hrdina), takže už z těch srdceryvných scén má člověk za chvíli leda legraci. Ony totiž při té nafouknuté a neúměrné stopáži o to víc vyniknou, i ta jejich hloupost. A nakonec - i přes ten vizuál - to vlastně působí jako televizní povídka. ()

Galéria (17)

Reklama

Reklama