2067

Rád bych dal víc, ale ta druhá půlka to dost pokazila, jelikož se strašně (a úplně zbytečně) vleče, je v ní hromada citového vydírání a patetických scén a i když mě celou dobu zajímalo, jak to dopadne, u poslední půl hodiny už jsem docela trpěl. Přitom kameru ten film má slušnou, vizuál je skvělý a děj - jak už jsem psal - mě zaujal. Režisér z toho asi chtěl mít velkofilm, ale na to bylo třeba ještě hodně zapracovat na scénáři, protože dva herci chodící pořád dokola na stejném místě dvě hodiny fakt neutáhnou. A neutáhnou ho ani útrpné flashbacky, ani přehršel citového vydírání (btw, hlavní hrdina co 10 minut brečí...) - prostě a jednoduše to nefunguje, i když by mohlo. A nevyhne se to ani časté předvídatelnosti a ve finále z toho vypadne ta myšlenka, kterou člověk od začátku odhadoval. Škoda, no, Austrálie většinou umí dobře, ale tady se to holt nepovedlo... 2* (16.12.2020)

Snimek mel premieru na filnovem festivalu v Adelaide.Je to pusobive dilo s omezenym rozpoctem. Dialogy jsou banalni. Dozvite se, ze nase preziti muze zaviset na ujisteni, ze je tu milujici dedecek. Pritom jsou zde zajimave myslenky, ale tvurci nevedi, jak je rozvest. Reziser a scenarista Larney ukazuje distopickou spolecnost ve stylu Blade runnera.Asi si uvedomoval jak hloupa je zapletka ,ale nic pro to neudelal. A film smeruje do vod becek. Nektere postavy nejdou hloubeji nez karikatury. Je to obehrany model kdy jeden vybrany zachrani lidstvo od katastrofy, zatimco my ostatni si muzeme zchrupnout. Podobny styl filmu jsou superhrdinove. Neberte hloupe filmy vazne. Larney film vazne bere a mimo jine varuje pred klimatickou krizi. Prednostmi snimku jsou estetika a atmosfera. (08.11.2020)

Už chvíli po startu mi bylo jasné, že film bude určený především pseudoekologickým hysterikům (to kvůli těm imbecilním TV zprávám o pokácení posledního stromu a o uhynutí poslední rostliny na Zemi), bojovníkům za práva všemožných menšin (vůdkyně posledního přeživšího města je obézní aboriginská mulatka s prasečí hlavou), nebo podobným méněcenným mentálům. Ale vzápětí jsem taky pochopil, že jeho cílovou diváckou skupinou je vlastně v první řadě mládež. A pak už záleží na každém zvlášť, jestli k němu tím pádem bude trochu víc shovívavý. Já zůstal někde na půli cesty. Oceňuju výpravu, pohledný vizuál a byl mi sympatický hubeňour v hlavní roli (The Road aj.). Na druhou stranu zvracím z těch polopaticky ekologických a humanistických žvástů a hnusného, rádoby dojímavého patosu, hlavně v závěru. (03.01.2021)

V našem reálním světě, v roce 2020, kdy všude hrozila korona, australský student Germain Tobar přišel na převratnou myšlenku. Matematicky dokázal, jak by bylo možné cestovat v čase a zároveň neporušit "dědečkův paradox". A tedy, že pokud budeme cestovat v čase, to co uděláme, ovlivní i přítomnost. Schválně si to dohledejte, jeho studie se jmenuje "Reversible dynamics with closed time-like curves and freedom of choice". ### Zpátky k filmu 2067. Tohle mohl být parádní karťas. Ale není. Zničí to váš mozek do poslední mozkové buňky. Je to pomalé. Nudné. Chcete u toho umřít. Ale pokud to z nějakého důvodu vydržíte, na konci to začne dávat smysl. A to jen proto, že poslední scéna byla dotočena. Autoři se dostali k převratné myšlence Germaina Tobara. (14.10.2020)

Chcípáček v hlavní roli se mi za mák nelíbil a eko fanda taky nejsem. Ale ono tohle dávalo smysl. Pokud tedy vydržíte až do konce, kdy se to celé dá pochopit a akceptovat, a snesete takové těžší sci-fi u kterého to nutí přemýšlet a to přemýšlení zpočátku vůbec nepomáhá. Po velmi dlouhé době film, který jsem s napětím a zájmem rád dokoukal. (72%) (07.10.2020)