Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 (07.01.2023)

Množstvo odkazov na seriály a filmy svojej doby potešia každého fanúšika, avšak po čase som začal mať dojem, že je toho až príliš a to na úkor príbehu. V druhej polovici sa ale Linklater "spamätal" a ponúkol presne to, čo sľúbil na začiatku, totiž cestu na Mesiac. Ak by sme tu mali tieto dva prístupy rozdelené do dvoch filmov, Apollo 10 1/2 by pôsobilo celistvejšie a logickejšie. Avšak aj napriek upozorneniu na túto skutočnosť film relatívne slušne funguje a pokiaľ vám hovoria niečo pojmy Destination Moon alebo Twilight Zone, či napríklad aj Bonanza, nemáte čo riešiť. 70% (24.02.2023)

Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* (01.05.2022)

Nádherné nostalgické vzpomínky autora na bezstarostné dětství v Texasu šedesátých let, které se organicky a s hravou dětskou naivitou prolíná s historickým letem Apolla 11 na Měsíc. Celý tento úžasný koktejl obepíná nádherná atypická animace, jež celý výsledný dojem ještě o řádný stupínek umocňuje. Pokud jste tedy fanoušky NASA a pilotovaných letů na Měsíc programu Apollo, tento delikátní filmový kousek byste určitě neměli minout. Opravdu to totiž stojí za to. Výborná práce! (Netflix) „We built the lunar module a little too small.” (03.04.2022)

Dalo by sa povedať, že snímka žiadny príbeh nemá a jedná sa iba o Stanleyho (režisérovo) spomínanie na koniec 60.rokov - obdobie, ktoré v ňom zanechalo z detstva asi najväčšie stopy. A treba povedať, že je to spomínanie naozaj poctivé a podrobné. Linklater tu totiž nezabudne prakticky na nič. Preberieme tak nielen vesmírne preteky a vplyv NASA na tamojšie okolie, ale dôjde aj podrobný opis jeho vtedajších filmových zážitkov, obľúbenej hudby, seriálov či zoznam významných udalostí tej doby. A keďže sa jedná v neposlednom rade aj o príbeh malého chlapca, dôjde aj na rodinné zázemie, vzťah s otcom, piškutálie s jeho súrodencami, detské šantenie a pod. To všetko potom dáva dohromady prakticky dokonalý obraz nielen šesťdesiatych, ale aj detských rokov, ktorý vás úprimnosťou a poetikou úplne vtiahne, a hlavne očarí. Je trochu škoda, že samotný príbeh chlapca letiaceho na Mesiac nakoniec pôsobí pri všetkom v tom spomínaní málinko navyše. Má síce v deji svoje jasné miesto, je mu však venovaných málo priestoru, do hravosti zvyšku snímky príliš nezapadá a na konci neponúka potrebnú katarziu. Tiež trochu pomalšie tempo nemusí sedieť každému. Na druhú stranu, pri striedmejšej stopáži (97 minút) to bude snáď prekážkou pre málokoho. (10.5.2022) (02.09.2022)