Nádej a sláva

Svou atypičností si mě tenhle film získal. Žádná velká moudra, ale svět tehdejší doby očima Billa alias Johna a například situace "hurá, škola hoří, budou prázdniny" neměla chybu. Vše tak trochu s mírnou nadsázkou a já jen konstatuji, že uživatel flanker.27 to vystihnul velmi dobře. John Boorman věděl nakonec přesně, že se mnoho situací takhle odehrávalo, vždyť čerpá ze svého vlastního mládí a já mu to věřím. (25.02.2015)

Opět jeden z těch filmů, který děti nelíčí jako uvědomělé nositele mouder o životě nebo upištěné parchanty, ale děti, pro které je zábava prolézat tajemné kouty a nebezpečí chápou jako dobrodružství. Nikdy nezapomenu na scénu kdy děti, které když zjistí, že nálet odnesla jejich škola, volají do oblak: "díky, Adolfe." Nebo když se sestra hlavního hrdiny při bombardování modlí, aby bůh hodil bomby radši na jejich sousedku, protože je to kráva. Nebo otec, když manželce dokazuje, že německá marmeláda není otrávená. Tragické i komické chvíle, tak jako v životě. (17.02.2006)

Udělal mi tenhle film obrovskou radost. Nenucenou formou vypráví příběh z druhé světové války pohledem očima dětí. Chvílemi je to docela drsné, chvílemi mě z těch kluků až mrazí a chvílemi jsem se s nimi i docela zasmál. Atmosféru války Angličané ve svých dřívějších filmech umí výborně. Třeba když jsem tenkrát koukal na výborný film Dva muži šli do války. Mělo to takové to Britské kouzlo, že Vám u toho filmu není smutno, i když by vlastně mělo. Nehledě na to, že jsem o tomto filmu nevěděl ani ň a i to hraje dost velký detail na výsledné hodnocení. Ke konci film ale trošku spěl k Jane Austinové a stával se z toho takovej nijakej dejchánek. Vše ale blesku rychle zachránil děda, kterej tam v obleku obstarával loďku, hrál kriket a ještě do toho sekal trávu. Asi neměl lepší oblečení. Moc milej, chvílemi smutnej, chvílemi veselej film, kterej si znova moc rád zopakuju s atmosférou války, jakou by kde jaký jiný film mohl jen závidět. Ten průlet letounu mezi baráky v Londýně neměl mimochodem chybu! Dneska by si to báli natočit i digitálně. (01.09.2014)

Líbezný pohled na válku ve filmu, který formou ovšem vypadá, jako by byl natočen o dvacet let dřív. A nejen těmi postsynchrony a prapodivným zvukem vůbec. Jednomu to až připomělo (nejen tehdejší) neblahou barrandovskou tvorbu... - - - - - (Poprvé viděno 13.5.2013 na >beznadějném neslavném prostoru< /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním (? - připadalo mi to ovšem jako nějaký podivný ořez - ?) formátu obrazu/, hodnocení 169., komentář zde jako třináctý - 13.5.2013) (14.05.2013)

Tak trochu som očakával drámu v štýle Spielbergovej Ríše slnka. Film je ale o niečom inom. Je o deťoch, ktoré netrpezlivo čakajú, kedy už konečne začne tá vojna, o deťoch ktoré sa hrajú v rozbombardovaných domoch, čakajú na ďalšie nálety a zbierajú črepy z bômb. Rodina chlapca-hlavného hrdinu príbehu rieši problémy ako žiť bez otca, ktorý dobrovoľne narukoval i problémy s dospievajúcou dcérou. Tá má iba 15 a tiež sa ťahá po zničených domoch, ale črepy tam zbierať nechodí...Film v prvej polovici dávkuje humor pozvoľna, no v druhej s príchodom deda som sa dobre bavil. Dedo rozdáva životné múdra, dedo spomína na ženské prsia, dedo strieľa na krysu pri nedeľňajšom obede..."Dedo, zdalo sa mi, že si ju trafil, lebo krívala..." to je jedna z naozaj podarených scén a korunuje to scéna v závere, kde jedna z bômb zasiahne školu, ktorá je v plameňoch. Deti kričia, radujú sa a jeden z nich pozrie k nebu a vyhlási: " Díky, Adolfe..." Videné s titulkami na čt2. 80%. (10.06.2012)