Blízke stretnutie tretieho druhu

Příliš naivní a infantilní, zápletka nedořešená a velice útržkovitá. Působivější by pro mě spíše byla jakási vzdálená setkání prvního druhu, než toliko blikajících a létajících světélek a mimozemšťané, v podstatě stejní jako lidé (jsou-li to vlastně vůbec mimozemšťané) a dorozumívající se melodiemi, což je tedy kapitola sama pro sebe...zjištění na toto téma v Indii jsem teda nepobral, stejně jako to věčné opakování stejných úryvků. Jo, ti mimozemšťané vnukli svým obětem stavění té hory jenom z toho důvodu, aby si toho pak všimli v telce a přijeli tam? Ti byli ale chytří, že je to napadlo. Ale proč je vlastně chtěli? Jo a na místo přistání si vybrali Wyoming, i chudák Francouz François Truffaut musel kvůli tomu do Ameriky. Proč chudáky Ufáky nenapadlo přistát třeba kolem Tokia? Zajímavou postavou byla žena postavy hlavní. Ale ještě nevím, jestli v kladném či záporném smyslu. Byla to ta typická postava B, která vůbec nic neviděla, snímek ji schválně vede tak, aby nic neuviděla, a postavě A, která viděla vše, to samozřejmě nevěří. Postava B má ale v těchto filmech často hlavní slovo. Tohle se stává ve filmech o mimozemšťanech často a je to vždycky k posrání. Je zase otázka, jak by to probíhalo ve skutečnosti, ale ve filmu tohle prostě nesnáším. Ne, tohle dílko mě nenudilo, ale prostě se mi nelíbilo. (10.01.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Tenhle laskavý Spielbergův sci-fi film na mne vždy znovu zapůsobí a cítím, jako bych se setkání u Ďáblovy věže ve Wyomingu zúčastnil i já. Geniální Spielbergova režie, skvělé triky a výprava i výborný casting (toho malého kluka Barryho nadšeného pro zmrzlinové mimozemšťany jsem přímo baštil). A klíčová pětitónová melodie Johna Williamse: http://www.youtube.com/watch?v=ENnJxu_y-nU&list=RDqDDThITaAhw Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=bDSFfphswpY (15.12.2013)

(1001) "Oh, it's waterproof, it still works!" Film jsem poprvé viděla u babičky na prázdninách a pamatuji si, jak jsme potom se sestrou a sestřenicí komunikovaly pomocí xylofonu a během stanování na zahradě po sobě pořvávaly: "Pojď si hrát dveřmi!" To je konec nostalgického okénka. Na filmu oceňuji to, jak široký a epický záběr má, kolik postav svádí dohromady, kolik linek v průběhu slétá, kolik triků to všechno dotváří a jak PŘIROZENĚ to působí! Civilní přístup přes lidské postavy, jejich vztahy a emoce, nikoliv žádná pomatená exhibice naplněná scénářovým prázdnem a pózujícími modely a manekýnkami. A takových krásných her se světly a stíny! I dneska skáču nadšením jako malé děcko, když s Dreyfussem laškují světla při bloudivé noční cestě pustinou. A obraz, kdy Dreyfuss háže cihly oknem do kuchyně by měl speciálně být vyhlášen nějakým významně významným obrazem. Já tedy Spielberga nemám ráda, mám najednou dojem, že by to mělo být řečeno, ale tenhle film je dokonalý. Spolu s Červeným trpaslíkem (epizoda Výměna těl) také definoval můj vztah k bramborové kaši. (15.02.2015)

Výjimečný film, skvostné umělecké dílo. Vzhledem k tomu, že se tak nějak zajímám o problematiku vesmíru a života mimo Zemi, byl pro mne tento snímek bezvadným zážitkem. Už tak dávno nám všem Steven dokázal, že za kamerou vážně umí! Dále se snad ani netřeba zmiňovat o tom, že Richard Dreyfus vytvořil nezapomenutelnou postavu. (12.03.2009)

Jak je možné, že jsem v dobrodružném vysokorozpočtovém sci-fi spektáklu s kongeniálně obsazeným Truffautem slyšela kosmickou ozvěnu melancholického Lost in Translation? Samota-odcizení-sblížení-odcházení-naplnění. Pod našima rukama se počala tvarovat hora, jakýsi nepravidelný útvar, který začal vyrůstat všude kolem nás. Podej mi ruku, řekl pěti tóny. A já mu ji podala. (02.06.2008)