Vítr v kapse

Dva lemplové v podání Vaculíka a Sagvana Tofiho ne-dělají v plzeňské Škodovce. Ducha prázdný děj. Jediná zápletka, na kterou jsem byl zvědav jak dopadne (když Tofi balil velmi ostrou a ráznou prodavačku) rovněž vyšuměla. Smutný konec jednoho z hlavních hrdinů doprovázen smutkem toho druhého za dalšího doprovodu velmi veselé písničky. Ach jo. Jediný důvod proč si pustit tento film by mohla být nostalgie, avšak i kvůli ní si raději pustím jiný film 80s... (13.11.2011)

Ať už se jim film líbil nebo ne, když kterémukoli mému vrstevníkovi řeknu Vítr v kapse, bez jakéhokoli přemýšlení vypálí: Vaculík a Sagvan Tofi. A značná část pamětníků přidá i Andrlovou a hlavně „bonžóórno...“ Karla Augusty. Takže ta komedie musela mít něco do sebe. Včetně hudby, však víme: Non stop, já chci žít nonstop... Kdo by taky nechtěl, že. Tenkrát i dnes. (11.01.2013)

,,Nevím, jak by ses tvářil ty, kdyby vo tobě ryli do betónu, že seš vůl.“ Co vůbec nechápu, je název tohoto filmu, který nemá s dějem nic společného. Jinak je to docela normální příběh o dvou výrostcích, kteří chtě nechtě musejí pracovat ve fabrice. Vaculík s Tofim jsou sympaťáci, ale jejich počínání vede odnikud nikam a já měl po zhlédnutí dojem, že se vlastně skoro nic nestalo. Film také působí delší, než ve skutečnosti je. Asi je tomu proto, že se často opakují podobné scény, které však většinou vyzní do ztracena. Líbila se mi však dokumentární stránka filmu, hlavně práce ve fabrice a vůbec jak to tenkrát vypadalo. Soundtrack však nebyl dle mého gusta, písničky Michala Davida mi příliš nevoní. (05.11.2013)

Film vcelku dobře, i když dnes asi spíš kouzlem nechtěného, přibližuje atmosféru v socialistické fabrice za  husákovské normalizace z pohledu dělnické mládeže, ale jinak je z větší části o ničem. Třetí hvězdičku dávám za určitý zlom, který v duši jednoho z kamarádů způsobí tragická smrt toho druhého, a za otevřený konec ve vlaku cestou na vojnu. I když tohle už je asi mimo dosah chápání dnešních mladých lidí. (31.03.2022)

Rebelové v mezích zákona. Dnešní optikou je to slabota, ale pokud se vcítíme(nebo zavzpomínáme) do tehdejší doby a nálady, pak je to velmi příjemný film o rebelujících postpuberťácích, kteří si hledají svoje místo ve společnosti. Sní o dálavách, láskách, páchají revoluce lusknutím prstu. A nechtějí si připustit, že skončí v šedém průměru, uprostřed davu. A muziku k téhle atmosféře Michal David uměl, ať si si říká kdo chce co chce. (09.11.2012)