Purpurový dážď

Tak som to nakoniec po takmer 40 rokoch vzhliadol a aj keď som sa obával, že pôjde o odpad, nakoľko ani Prince a ani štýl jeho hudby nie je práve 'my cup of tea', nakoniec som sa celkom bavil. Je pravda, že príbeh, resp. zápletku by načmáralo lepšie 5-ročné dieťa s obrnou, ale za ten výlet do sweet 80s, kde som prežíval svoju pubertu, za to pripomenutie tej atmosféry, dievčenských trvalých, pásikových kravát a bielych ponožiek... to stálo za to... Film je tak stupídne naivný a sladko dementný, až ma to na moje prekvapenie bavilo. Ako spieva Prince v jednej zo svojich piesní v závere filmu: -"Nie som žena, nie som muž, som niečo, čo nemôžeš nikdy pochopiť" a ja som mu skrátka toto jeho vyznanie uveril a zožral aj s navijákom. Malý, na opätkoch poskakujúci transgender s namalovaným a afektovaným kukučom ma ale práve všetkým týmto celkom bavil a o to pri pozeraní filmu ide najvác no né? Preto dávam 3*. Samozrejme o filmových kvalitách sa tu vôbec nedá hovoriť. Keby sme sa na to pozerali z tohoto uhla, je to čistý odpad. (17.11.2021)

Podobnú príbehovú lajnu v hudobnom snímku uštrikovalo už mnoho scenáristov. Takže z tohoto hľadiska ide o podpriemerný snímok, ktorý nemá čím zaujať. Hovoríme, ale o dejovej stránke. Ono vlastne ani herecké výkony, až na pár výnimiek ( a pár výnimiek aj u tých herectva neznalých ) nepatria ku kvalite a musia byť viditeľné aj pre laikov. To, čo ťahá film nad priemer sú Princeove piesne a kamera. Plus, atmosféra už ani osemdesiatkovejšia byť nemohla. V podstate ide o nie príliš podarené dielo, ktoré sa etablovalo notami a nie dialógmi. (08.08.2018)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)

Ještě, že to Prince v té filmové branži tolik nepřeháněl a zůstal u té hudební. Jak je skladba Purple Rain dobrá, tak tenhle film je totální úlet. Víc, než film, je to směs záběrů z koncertů, což není určitě na škodu. Po příběhové stránce je to ale šílenost nejtěžšího kalibru, která se musí řadit mezi vztahově nechtěné legrácky, které nelze myslet vážně. Prince s knírkem a motorkou na mě nepůsobil jako největší ranař pod sluncem. Svojí životní láskou mě ale uhranout dokázal. A to nemluvím o Apollonii, ale o muzice. (09.04.2019)

Dosyta si tu užijete třeba tehdejší pódiovou choreografii, oblečení a líčení. Je tu i hodně hudby, kterou nahráli muzikanti od boha. Jako dokument doby si Purple rain hvězdičku určitě zaslouží. Ale jako film je to absolutní slabota a nestojí za řeč. Nicméně aspoň jedna replika mi utkvěla. Majitel hudebního podniku říká princovi něco ve smyslu: "Tý tvojí hudbě už kromě Tebe nikdo nerozumí." To byla prorocká věta, platná pro mnohé budoucí počiny Prince, Symbola a Umělce, dříve známého jako Prince:) (07.04.2019)