Pěsti ve tmě

Fenomén, který si dodnes nedokáži vysvětlit: režisér, který celý život systematicky produkoval hromadu šrotu, a herec, který se nikdy nenaučil pořádně hrát - přesto ti dva dohromady stvořili skvělý, strhující a dynamický film, který skoro nemá chybu. Tedy snad až na Janu Krausovou, která dokázala nezklamat a i zde obdařit svoji postavu nezaměnitelnou unylostí, z které občas člověka rozbolí kdesi tam uvnitř. Ale jinak... málem skvost. Silný příběh, dobrý hlavní hrdina, mrazivé napětí blížící se války. (30.08.2009)

Soukup vynechal svoje osvědčený "hvězdy" Vaculíka a Tofifého a dokonce do filmu nezařadil ani jednu písničku od Michala Davida a vzniklo z toho asi jeho nejlepší dílo. Soukupovi se zřejmě zalíbila série Rocky a rozhod se, že natočí vlastního Rockyho z Holešovic. Je tam několik scén, kde je jasně vidět inspirace Rockym. Jinak toho boxu ve filmu sice moc neni, ale Vašut s Nedorostem rozhodně vypadali při tom boxu uvěřitelněji než Sylvester Stallone. Děj je dost jednoduchej - nespravedlivě prohranej zápas, zklamání, plánuje se odveta, tréning, vyhraná odveta. Do toho se občas Vašut vožere a má nějaký milostný oplejtačky s Balzerovou... Mimochodem Balzerová mi svym hereckym projevem v tomto filmu tak lezla na nervy, že bych jí dal pěstí ve tmě i na světle. Jinak mě zaujalo, že jsem tam zahlídnul ulici, kterou jsem kdysi chodil pravidelně do práce. Dneska tam má vrakoviště jakejsi Melhem Bachar. Pro mě takový lepší 3 hvězdičky, což je na Soukupa pozoruhodnej výkon. (18.04.2011)

Tenhle film má koule a společně s pro mně nepochopitelně podhodnoceným Řádem (1994) se jedná asi o nejlepší filmy Marka Vašuta. Jo, to bylo ještě v dobách kdy netrajdal v kačeně po Francii coby znalec vín a po hospodách nenabízel modré růže odbíhajícím prostatikům.... Pěsti ve tmě jsou velmi solidním sportovním dramatem o velké touze vyhrát. Už jen z principu. Ačkoliv snímek je zařazen do roku 1936, lze myšlenku aplikovat i na dnešní dobu... Nechce se věřit, že ten samý režisér pak už plodil jen sračky, což korunoval ultrashitem Jak ukrást Dagmaru.... Dávám čtyři údery. * * * * (01.11.2012)

Marek Vašut ve své životní roli předvádí mistrný box i mistrné herectví, stejně tak i půvabná Eliška Balzerová, které role femme fatale úžasné sedí a tajně doufám, že ji ještě někdy v nějaké podobné roli uvidím (i za cenu toho, že dnes už to bude značně zestárlá femme fatale). Téměř dokonalý scénář, ruku v ruce s dokonalou hudbou a i výše zmíněnými hereckými výkony tvoří naprosto idylický film z prostředí pozdních třicátých let (a kloubou dolů, že z toho ty hnusné osmdesátky tak nevyčnívají, jak tomu bylo v jiných dobovkách). A když už jsme u těch filmů osmé dekády, nebudu přehánět když napíšu, že tento film patří k tomu nejlepšímu, co se v (nejen) osmdesátých letech u nás natočilo. A to, že se vycházelo z pravdivého předobrazu boxerské legendy Vildy Jakše, to už je jen třešinka na dortu. (07.01.2014)

V době kradení prezidentských per, poflakování reprezentačních fotbalistů po hřišti a "božských" zásahů ČNB jsem tak nějak ztratil svou kdysi obrovskou národní hrdost. Patrně proto mne při fandění Vildovi doprovázela kacířská myšlenka na to, že kdybychom dneska všichni mluvili německy, tak bychom byli světovým národem a bylo by nám líp. Nakonec jsem se s tím srovnal, ale namachrovaný Vilda mi trošku neseděl a jeho poskakování v ringu mi připadalo poněkud směšné v porovnání se stylovým Schallerem. Nicméně zpevňování břišních svalů házením medicimbalu z výšky mi připadalo velmi inspirativní a pokud si přitom nezlomím páteř, tak určitě vyčaruju na břiše pekáč buchet. (27.12.2013)